Divadlo Na zábradlí předposlední premiérou pozvolna končící sezony vsadilo na veselou notu. Inscenace Fušeři sestává ze sledu volně na sebe navazujících výstupů, při nichž najdeme dost dobrých důvodů k smíchu. Věc ovšem není úplně jednoznačná – v podstatě se totiž smějeme hořce ironickému obrázku zpovykanosti a plahočivosti soudobé lidské existence.
Výskyt více či méně zmatených zákazníků, kteří bloudí mezi regály, nevědí přesně, co potřebují, a neodbytně kladou mimoňské dotazy, je v hobbymarketu zatraceně vysoký. V množství větším než malém sem podnikají nájezdy také zlodějíčci, kteří ze sebe při zadržení ochrankou sypou bizarní důvody, proč kradli. Personál aby měl nervy odolnější než špagáty – série čtrnáctihodinových směn dokáže s člověkem udělat své. Získat dojem, že všichni jsou a jsme tak trochu magoři, není problém.
Tak lze v kostce sdělit to, co v různých variacích předvádějí Fušeři na Zábradlí. Za pravost reálií ručí předloha – stejnojmenná kniha, jež vloni vyšla v brněnském nakladatelství Větrné mlýny. Základem pro ni se staly záznamy, které na Facebooku pod pseudonymem Metoděj Holub publikoval absolvent humanitních studií Mikuláš Křepelka, který to v jednom brněnském hobbymarketu dotáhl od prodavače v oddělení světel až na ředitelský post. Z inscenace, jejíž koncept a scénář vytvořili Anna Davidová s Borisem Jedinákem a kterou první jmenovaná režírovala, je zřejmé, že základní posazení a energii reálií jen tak od stolu nevymyslíš, ty musí dodat sám život. Ono autentické jádro v sobě nese určitou přirozenou přitažlivost – tohle je přece ze života! Mám za to, že Fušeři si na Zábradlí budou své diváky nacházet relativně snadno.
Komu by nedostačovalo vršení hořce zábavných výlevů a úletů, je zde k mání významová nadstavba inscenace, přítomná v ní sice dost skrytě, ale je tam: na stále větší počet činností spojených s každodenním provozem využíváme stroje a u stále početnější masy zaměstnaných lidí jsou výsledky jejich činnosti „neviditelné“ a pofidérní. I proto jsou řemesla a ruční práce čím dál dražší. Paradoxně jsme tak v éře postupující specializace tlačeni k tomu, abychom si v rámci provozu domácností leccos udělali sami, vystačili si s amatéřinou, s vlastními silami, neboť na profesionála nemáme peníze nebo se ani nedostává lidí, ti praví by byli k dispozici bůhvíkdy. Hobbymarkety fungují coby chrámy těchto vynucených prací, poskytnou nám potřeby k tomu, abychom v mimopracovním čase něco opravili, postavili, natřeli, sešroubovali, vylepšili. V hobbymarketové nabídce si vybereme materiály, pomůcky a nástroje, které nám fušeřinu umožní. Jenže kromě toho, že potřebujeme něco slátat z nutnosti, je s tím často spojený pocit uspokojení. Výsledkem je totiž něco hmatatelného, konkrétního. A tak si fušeřinou vlastně dotujeme pocit životního smyslu. Nejsme tak vlastně i fušeři při budování svých životů?
Tolik ke smyslu Fušerů. A nyní něco k provedení, k „čistě“ divadelní stránce inscenace. Její tvar zapadá do zdejší linie asociativně stavěných situačních pásem natolik hladce, že kdyby u titulu stálo, že jej režíroval Jan Mikulášek, a my znali, co na Zábradlí od roku 2013 již vytvořil, ani bychom nemrkli a řekli: Ano, další jeho kus. Pochopitelně že na konceptu a vyladění Fušerů má scenáristický a dramaturgický podíl Boris Jedinák, který profil divadla na Anenském náměstí už několik let spoluutváří. Rovněž nepominutelný je scénografický a kostýmní vklad Marka Cpina, jenž je se současnou érou této scény neodmyslitelně spjatý. U zúčastněných hereček a herců je zcela evidentní, jak jsou se způsobem fragmentarizovaného vyprávění srostlí, jak v pointovaných a expresivních etudách dokážou být výrazově pružní – vědí, jak na ně.
Přesněji a konkrétněji: interpretačními harcovníky a svého druhu virtuosy v tomto oboru jsou Anežka Kubátová, Magdaléna Sidonová, Miloslav König, Jakub Žáček; služebně mladší Vojtěch Vondráček a Michal Bednář už to zvládají stejně dobře a hostující Vojtěch Hrabák mezi ně výtečně zapadl. Čili perfektní kolektivní výkon, z něhož pro mě sem tam vystupují jednotlivé kreace, nejvýrazněji v podání Jakuba Žáčka. Ztělesňuje zaměstnance hobbymarketu, který je stykem se zákaznickým lidem natolik zmožen, že pochybuje o lidstvu jako celku, spílá tomu hovadnému druhu – a právě proto je nakonec povýšen a všemu tomu má v nastalé době velet.
Na jednu stranu Fušeři klamou tělem, jak už bylo naznačeno výše – vzdor námětové lidovosti jsou lehkonohou existencialistickou tragigroteskou, žádný komunální humor. Na stranu druhou divák zvyklý na produkci Zábradlí obdrží přesně tu dávku poetiky, kterou zde očekává, tentokrát ve velmi vděčné fazoně. Takže žádná fušeřina, nýbrž po všech stránkách zvládnuté divadelní řemeslo, jež může být hladce a s potěšením vsunuto do regálu s označením „Divácky vděčné, se zárukou“. Kdo by ovšem žádal umělecky exkluzivnější či riskantnější nebo „nepříjemnější“ zboží, možná by se měl porozhlédnout jinde.
Divadlo Na zábradlí, Praha – Mikuláš Křepelka, Kamila Zlatušková: Fušeři. Režie Anna Davidová, koncept a scénář Anna Davidová a Boris Jedinák, dramaturgie Boris Jedinák, scéna a kostýmy Marek Cpin, hudba Ivan Acher. Premiéra 29. a 30. dubna 2025 (psáno z druhé premiéry).
