V Čechách usazený režisér slovinského původu Olmo Omerzu se zpravidla zabývá tematikou dospívání a dysfunkčních vztahů (Příliš mladá noc, 2012; Rodinný film, 2015; Všechno bude, 2018). Vrací se k ní i pátým celovečerním snímkem Nevděčné bytosti (2025), v němž vypráví o porozvodové krizi rodiny potýkající se s poruchou příjmu potravy adolescentní dcery. Vznikl v koprodukci šesti evropských zemí, festivalovou pouť odstartoval loni v září v San Sebastiánu a do českých kin vstoupil letos 26. března již s vizitkou mezinárodního úspěchu.
Omerzu citlivě uchopuje psychickou zranitelnost chlapců a dívek pohybujících se na pomezí dětství a dospělosti. Prostor emocionálního a sexuálního dozrávání ukazuje zevnitř i zvnějšku, přičemž na dospělé – a rodiče zejména – klade zodpovědnost za netraumatizující přechod potomků z jednoho břehu na druhý.
V nejnovějším režisérově počinu je toto období zatíženo rozpadem rodiny. Pošramocené vztahy s dorůstajícími ratolestmi chce utužit čerstvě rozvedený táta David. Vezme je na prázdniny k Jadranu a denně reportuje jejich mámě, jak báječně se mají. Záhy je však patrné, že rodina jako celek ani její jednotliví členové nejsou v pořádku. Třináctiletého Tea svírá úzkost, že se tatínek, rodilý Brit, odstěhuje zpátky a jeho tu zanechá. Sedmnáctiletá Klára trpí poruchou příjmu potravy a odmítá otcovo kamarádíčkování i matčiny rady. Pošťuchování bratra a sestry chvílemi překročí rámec běžné rivality až k zášti. David svůj odchod od ženy, Slovenky Laury, zdůvodňuje jejím sobectvím, ovšem totéž tvrdí ona o něm. Vzájemnou separaci manželů, ale i separaci dětí od dospělých a sourozenců od sebe navzájem zvýrazňuje národnostní a jazykové rozdělení. Dvojjazyčnost zde značí schizma – ti nejbližší jsou si zároveň cizinci.
Koneckonců ani přímořská destinace není úplně idylická. Skalisté chorvatské pobřeží i spartánské podmínky kempu se stany sardinkovitě nahňácanými na kamenném podloží korespondují s Klářinou tvrdostí k sobě i ke svým blízkým. Ohlušující bzukot cikád namísto letní pohody vytváří denervující dojem neustálého napětí.
Herecké výkony čtyř hlavních protagonistů dodávají filmu autenticitu i tam, kde scénář, obsahující určité nelogičnosti, pokulhává.
Klářina anorektická postava i myšlení přimějí Davida a Lauru ke zvýšené protektivitě. Klára se jim vzpírá, ignoruje dohody, dává falešné sliby. Její odpor k tělu je vlastně posedlostí tělem a sexualitou. Pravidelně se pozoruje, kontroluje útlost zápěstí a boků, fotí selfíčka a rozesílá je; po setmění vytáhne Tea a vláčí ho za milostnými zvuky linoucími se z okolních přístřešků a fascinovaně jim naslouchá; vyhledává nudistickou pláž, kde se sama nesvlékne, jen sleduje obnažená těla, jež svou objemností kontrastují s jejím vyhublým. V jejím pohledu se mísí zvědavost a znechucení.
Když se vedle Kláry odpočívající na skále jako Afrodita vynoří z moře pomyslný Adonis, místní krasavec Denis, bezhlavě se do něj zamiluje a díky němu začne jíst. Ta okamžitá proměna zmírní Davidovu ostražitost a naladí ho vstřícně vůči dceřině známosti, kterou pak obhajuje i před Laurou.
Letní láska ale nesklouzává k nasládlé romantice, za malebnými záběry blyštivých vln, průhledů mezi útesy a nočních siluet milenců dřímá tušené nebezpečí. Stabilita pouta s mladíkem, který se věčně hádá s otcem a pod maskou suveréna skrývá frustrované dítě vychované bez matky, i nově nabytá dívčina rovnováha jsou velmi křehké. Na Denise padne závažné podezření a David bez předchozího varování naloží bagáž i děti a zamíří domů do Brna. To způsobí relaps Klářiny choroby a hospitalizaci. Ostrý přechod z horké středozemní rozevlátosti do městské sterility doprovází ochlazení barev v interiérech bytu a nemocničního pokoje. Zoufalí rodiče se pokoušejí pomoci Kláře, jejíž nemoc se stala manifestací problémů celého rodinného systému, a v krajní nouzi sáhnou k morálně pochybnému řešení. Teo se cítí opomíjený, a tak se izoluje ve světě videoher.
Omerzu umí vytvořit nenápadné drama, jež vyvře v náhlých zvratech, i zachytit obyčejné, klidné momenty.
Klára manipuluje rodiči hladověním, oni jí manipulují lží, Teo všechny svým vzdorem. Jsou provázáni mocenskými hrami a snaží dostat ty druhé tam, kam potřebují, za použití nezdravých strategií. Tajnou oklikou se rodiče přibližují dceři i znovu sobě. Možná tím nepřiznaným cílem, o který každý jinak, ale všichni společně nevědomky usilují, je dát rodinu opět dohromady. Protože funguje na základě pasivní agrese, akceptuje i hrozbu agrese přímé.
Herecké výkony čtyř hlavních protagonistů dodávají filmu autenticitu i tam, kde scénář, obsahující určité nelogičnosti, pokulhává. Zkušení Barry Ward (například Jimmyho tančírna, 2014; Rande na oko, 2020) a Barbora Bobuľová (například Coco Chanel, 2008; Nikdo mě nemá rád, 2024) se přesvědčivě vtělili do rolí milujících rodičů ve středním věku. Sympatický Ward představuje otce trochu rozpačitého a bezradného, přitom chápavého a ochotného k záchranné akci. Stále krásná Bobuľová vykreslila obětavou ženu, která se postupně nechá zlomit k posouvání svých etických hranic. Přirozeně s nimi souznějí začínající herci Dexter Franc v úloze protivné i dojemné Kláry a Antonín Chmela coby upozaděný bratr. Ansámbl doplňuje slovinský talent Timon Šturbej jako podmanivý Denis.
Omerzu umí vytvořit nenápadné drama, jež vyvře v náhlých zvratech, i zachytit obyčejné, klidné momenty. Jeho místy chladný, místy pobavený observační přístup však bude část publika držet v distancované pozici, z níž nelze s hrdiny spoluprožívat jejich bolesti a zápasy.
Zajímavý mix témat (rozvod, adolescence, porucha příjmu potravy, kriminální čin) i žánrů (psychologické drama, love story, thriller, tragikomedie) se občas podobá honbě psa za mnoha zajíci. Dějové výpustky nasvědčují, že pro autora nejsou podstatné příčiny současného stavu ani medicínská věrohodnost Klářiny anorexie. Nereflektovaná individuální historie postav z nich činí prototypy sloužící záměru sdělení, které je interpretačně široké, tudíž v jistém smyslu vágní. Někteří diváci ocení pozoruhodně pojatý otevřený závěr, jiní budou pointu v příběhu postrádat. Omerzu každopádně Nevděčnými bytostmi nastolil důležité otázky bez stranění a jednoznačných soudů a vystihl, jak si mohou být lidé vzdáleni v nejužším vztahovém kruhu, kde je dobré zakoušet důvěru a bezpečí.
Nevděčné bytosti.Scénář Olmo Omerzu, Nebojša Pop-Tasić, Kasha Jandáčková, režie Olmo Omerzu, kamera Kryštof Melka. ČR, Slovinsko, Polsko, Slovensko, Chorvatsko, Francie. V kinech od 26. března 2026.
