Důvodů, proč se díváme na reality show, je spousta. Je lákavé občas nesledovat smyšlené příběhy, ale reálné lidi, které pozorujeme v jejich (zdánlivé) každodennosti, v izolaci a ve specifických podmínkách, ale taky v rámci přesně daných pravidel hry. V Česku sérii těchto televizních formátů odstartovali před jednadvaceti lety Vyvolení, dnes už je jich celá řada, a to jak co do počtu, tak tematicky – například Prostřeno, Zrádci, MasterChef, Výměna manželek, Love Island nebo Bachelor. Reality show lidé milují pro jejich dramata, bouřlivé emoce, nečekané zvraty a pro možnost fandit jejich protagonistům. Je s nimi však spojen také pojem downward social comparison (sestupné sociální srovnávání), který popisuje psychologický mechanismus, kdy se jako diváci srovnáváme s účastníky pořadu, hodnotíme je a cítíme se nad nimi nadřazeni, což nám pochopitelně dělá dobře. Publicistka Irena Reifová, která se zabývala především českou reality show Výměna manželek, používá pro způsob, jakým pořady představují svoje účastníky, pojem „zostuzování“, který čerpá z toho, že soutěžící pocházejí ze sociálně slabších poměrů. Bachelor je reality show plná luxusu, sexy těl, plesových rób a zářné budoucnosti. Zostuzuje ale svoje protagonistky a protagonisty?
Bachelor patří do kategorie reality game show, která má jasně daná pravidla. Jeden vyvolený muž (bachelor) si vybírá mezi 18–20 dívkami svoji budoucí životní partnerku (v letošní řadě došlo k zajímavému twistu a bacheloři byli dva – dvojčata Míra a Martin). Ženy jsou spolu několik týdnů izolovány ve vile, kam za nimi bachelor dochází, zve je na rande, hrají společně hry nebo se věnují různým sportovním aktivitám. Bachelor ženy postupně vyřazuje tím, že jim při slavnostním ceremoniálu nedá růži. Tímto způsobem soutěžící odcházejí, až zbydou dvě finalistky, mezi kterými si nakonec vybere tu pravou. Diváci sledují jejich společné první momenty, pozorují, mezi kým to jiskří, a hledají si svou favoritku. Je to reálná romantická komedie v přímém přenosu.
Casting je u reality show zásadním klíčem k úspěchu. Casting pro Bachelora se například od toho pro Výměnu manželek výrazně liší – cílem pořadu totiž není odhalovat neschopnosti nebo špatné návyky účinkujících. Bachelor – tedy muž, o kterého se bojuje – by měl být tím nejlepším z nejlepších, mužem všech ctností i půvabů, takový, který se může zalíbit všem (jeho identitu před začátkem série nikdo nezná). Ženy, které jsou do show vybrány, jsou krásné, působí v různých profesích, kultivovaně hovoří a během celého natáčení se o ně stará tým stylistů, tak aby na kamerách vypadaly co nejlépe. I přesto dokáže pořad většinu soutěžících žen vykreslit tak, že se dá pocitu nadřazenosti snadno propadnout.
Hry jsou konstruovány tak, aby mezi ženami vyvolávaly konflikty a vznikalo ono žádané drama.
Česká verze Bachelora je postavena na výrazných genderových stereotypech. A to samozřejmě už jen tím, že bachelor je muž, který si vybírá mezi několika ženami. V zahraničních verzích pořadu se toto nastavení rolí střídá, jednou si vybírá tzv. bachelorette mezi skupinkou mužů, příště zase naopak. Nejde však jen o toto základní nastavení nebo fakt, že ženy v takto daných pravidlech neustále jen čekají na to, zda je muž pozve na rande. Ve chvíli, kdy vyvolená dáma odchází na romantickou schůzku, zůstávají ostatní ženy ve vile. Aby se zabavily ony i divák, produkce pořadu pro ně má připravené různé hry. Soutěžící mají například napsat na tabulku jméno té, která je „nejvíc falešná“, „přetvařuje se před kamerou“, „není tu kvůli lásce“ a podobně. Nebo si hráčky na základě antipatií vzájemně plácají šlehačku do tváře či se během her mají možnost navzájem vyřazovat. Hry jsou konstruovány tak, aby mezi ženami vyvolávaly konflikty a vznikalo ono žádané drama.
Na tyto situace jsou pak ženy dále dotazovány v tzv. zpovědnici – místě, kde jsou samy a do kamery odpovídají na položené otázky. Reflektuje se tu téměř vše, co se během dne stalo, čímž se tyto vypjaté situace znovu rozdmýchávají a soutěžící jsou nabádány, aby svoje konkurentky komentovaly. Dívky často opakují, že sem přišly „za láskou, a ne si hledat kamarádky“, nastavení hry jim ale tuto (zcela pochopitelnou) strategii neumožňuje. Konfliktní je celá show samozřejmě už z podstaty. Velký počet žen soupeří o jednoho muže, svému flirtování jsou navzájem přítomny, sdělují si, co se dělo na rande každé z nich, a žárlivost a nevraživost bují.
Málokdo by v takových podmínkách dokázal zachovat klidnou mysl. Nejde jen o to, že protagonistky pak ve výsledném střihu vypadají přehnaně emotivně, útočně nebo hystericky. Ale i o to, že to utvrzuje stereotypní představu o fungování ženského kolektivu – respektive o tom, že čistě ženský kolektiv fungovat nemůže. Důležitou roli pak samozřejmě hraje střih – z celých dnů se do výsledného pořadu dostanou pouhé minuty, takže režie samozřejmě vybere ty nejkontroverznější, nejdramatičtější, pro diváka nejzábavnější.
Velkou součástí reality show je i to, jaká je jejich odezva ve veřejném prostoru. Komentáře na sociálních sítích, videorecenze na Instagramu, ale i celé podcasty, ve kterých se jednotlivé díly dopodrobna rozebírají, představují neoddělitelnou složku diváckého zážitku a spolučiní z Bachelora komplexní transmediální fenomén.
Jakmile má dívka výrazný charakter nebo nějakou „vadu“ a není pouze milá a usměvavá, u českých diváků neprochází.
Lidé rádi sdílejí svoje pocity ze sledování, (ne)fandí některým soutěžícím a předpovídají, jak to celé dopadne. A právě to považuji u Bachelora za jeho největší hrozbu. Vytváří totiž obrovskou platformu pro hodnocení žen – jejich těl, názorů, stylu oblékání, chování. Toto hodnocení samozřejmě odkrývá mnohé i o české společnosti (respektive o té části populace, která show aspoň trochu sleduje). Nejvíce pozitivních reakcí získávají ženy, které nevybočují z žádné škatulky normativity – nejsou příliš hlasité, nejsou příliš průbojné ani lascivní, nemají nějakým způsobem pochybnou minulost (v minulé sérii si vysloužila obrovskou dávku nenávisti Denisa Veselá, když před kamerami sama přiznala, že dříve pracovala v pornografickém průmyslu) nebo jsou čistě české národnosti. Jakmile má dívka výrazný charakter nebo nějakou „vadu“ a není pouze milá a usměvavá, u českých diváků neprochází.
V letošní sérii si bachelor Míra vybral Češku vietnamského původu Sarah, která se mu v rámci show mimo jiné svěřila, že má problémy s úzkostmi, které řeší na terapiích. Tato kombinace je u značné části diváků nepřípustná – v komentářích Sarah označují za labilní, hysterickou a nechybějí ani poznámky rasistické. Produkce pořadu se samozřejmě žádným způsobem nesnaží debatu pod svými příspěvky moderovat. Show Bachelor tak dává vzniknout obrovské platformě nenávisti a shamingu (onoho zostuzování) všeho druhu. Vítězné páry z letošní řady Bachelora jsou už známé, stejně jako informace, že jim vztahy prozatím vydržely. Druhým párem jsou Martin a Pavla, kteří show opustili společně ještě před branami finále. Martin učinil rozhodnutí o výběru partnerky předčasně a nechtěl ostatní soutěžící klamat. I díky tomuto zvratu je přízeň fanoušků vůči této dvojici daleko větší. Dalo by se tedy říct, že tato cesta za láskou má šťastný konec. Já ale cítím velkou tíhu z toho, jaká témata show Bachelor ve veřejném prostoru otevírá a jaká diskuse pod rouškou televizní zábavy vzniká. Pohádka o lásce se tak ve výsledku mění v nebezpečnou sociální hru, která nám neříká nic o tom, jak vypadají partnerské vztahy a seznamování ve 21. století, ale odkrývá, jak hluboko v nás jsou zakořeněné předsudky, které lásce z podstaty brání.
