Divadlo pod Palmovkou začíná novou sezonu inscenací Projekt Manhattan podle hry italského dramatika Stefana Massiniho z roku 2022. Uvádí ji v režii Michala Langa mimo jiné jako připomínku osmdesátiletého výročí svržení atomové bomby na Nagasaki a Hirošimu. Americký projekt vyvíjející smrtonosnou zbraň je v textu podán atypicky z pohledu čtyř maďarských vědců židovského původu, kteří ještě před válkou uprchli do Spojených států.
Fyzici Leó Szilárd (Michal Lurie), Edward Teller (Tomáš Vardan), Jenö Wigner (Jaroslav Blažek) a matematik Paul Erdös (Šimon Holiš) přesvědčili za pomoci ekonoma Alexandra Sachse (Martin Němec) americkou vládu o nutnosti věnovat nespočet miliard dolarů na vývoj atomové zbraně. Massini zapojuje německého vědce Roberta Oppenheimera (Jan Teplý) až do druhé poloviny děje, nechává nahlédnout do jeho dětství, kdy přemýšlivý chlapec vyčnívá, a nakonec ho vykresluje jako biblického proroka, který vedle pokroku přináší i zkázu. Celá hra se koneckonců ptá, jaký byl přínos vědců podílejících se na vývoji atomové bomby z pohledu etiky.
Silný biografický příběh může tvůrce lákat obdobně jako tematická spjatost se současným vědeckým pokrokem na poli technologií nebo s hrozbou využití jaderných zbraní ve válečných konfliktech. Také na půdorysu často opakované metafory kousků uranu, které byly proti své vůli roztříštěny, se dá připravit dílo o diaspoře a stesku po domově. Temné, ale stále aktuální téma pojímají režisér Michal Lang a dramaturgyně Lenka Veverková s respektem a vážností, spíš jako memento. V Jihočeském divadle hru v minulé sezóně adaptoval Jakub Čermák, který zvolil opačný přístup – lehkou nadsázku, jež ovšem hloubku námětu ještě zvýraznila.
Lang umístil čtveřici fyziků na téměř prázdnou bílou scénu Mirka Kaczmarka, která slouží jako plátno pro projekce. Na stěny se promítají manhattanské mrakodrapy, oválná pracovna amerického prezidenta nebo zrnění evokující mihotání neutronů. Čtyřicátá léta vizuálně naznačují kostýmy postav. Všichni pánové na sobě mají černé obleky a klobouky a celý prostor rozsvěcují krátké limetkově zelené kostýmky vypravěček (Kateřina Hrdinová, Lucie Michálková, Martina Frejová Krátká) s dobovými účesy. Mezi tuto trojici režisér rozdělil velkou část replik.
Jednoduchý děj Massiniho hry má totiž složitou formální strukturu, neobsahuje prefixy, ani scénické poznámky, dělí se do kapitol, o postavách se mluví ve třetí osobě. Tvůrčí týmy tak mohou repliky rozdělit svévolně, čímž hru podrobí vlastní výrazné interpretaci. To se ale v Divadle pod Palmovkou neděje a inscenace odhaluje slabiny málo proškrtaného textu – didaktičnost, repetitivnost a formalismus, s nimiž také padá.
Obsedantně se vracejí stejné slovní obraty a zbytečně se popisují povahové rysy postav, které by na jevišti stačilo prostě zahrát. Szilárd si sundává brýle, aby oddálil rozhodnutí, Erdös donekonečna opakuje „Zag mir di simplast veg“ („řekni mi nejkratší cestu“) a Teller je neustále označován za mastifa kvůli svým výbuchům vzteku. Poměrně realistický příběh navíc zatěžuje lavina fyzikálních metafor, které Lang neobohacuje o žádnou další rovinu.
Kdykoli přitom režisér přesune důraz od slov k obrazu, vznikají silné momenty – třeba když si vědci i vypravěčky v laboratoři, malém „Maďarsku v New Yorku“, sedají blízko k sobě a zapalují cigarety jako na barokním plátně. Akce vyjadřuje blízkost krajanů v cizí zemi. Působivý je i závěr, parafrázující knihu proroka Jeremiáše. Za zvuku hudby se postavy znovu spojují kolem plastiky atomového hřibu u zadní stěny a čelí společně kruté budoucnosti.
Hercům se alespoň daří dobře ztvárnit i poměrně stereotypní postavičky, jejichž hlavní charakterové rysy podtrhují opakovaným gestem. Vardan má pořád zaťaté pěsti, Holiš ke všem stojí blízko a doslova se jim cpe pod nos – mladý matematik Erdös o sobě totiž ví, že je dobrý. V roli nejkřehčího Szilárda vyčnívá Michal Lurie, který nejméně karikuje. Představitel Oppenheimera Jan Teplý sehrává emocionální rozháranost své postavy, strach mísící se s napětím i touhou po velkém projektu jen pár pohledy. K vyjádření pocitů zkrátka nepotřebuje dlouhé textové plochy, které ale přesto pronáší. Všichni po celou dobu udržují ansámblovou souhru a jsou naplno přítomní i ve chvíli, kdy se jejich postavy nezapojují do rozhovoru. Ani to ale nestačí na zahlazení slabin Massiniho textu, který v nezkrácené podobě a bez jasného výkladu dává vzniknout jen předlouhému patosu.
Divadlo pod Palmovkou, Praha – S. Massini: Projekt Manhattan. Překlad Marina Feltlová, režie a hudba Michal Lang, dramaturgie Lenka Veverková, výprava Mirek Kaczmarek, pohybová spolupráce Martina Frejová Krátká. Psáno z premiéry 19. září 2025.
