Filmový muzikál režiséra Baze Luhrmanna z roku 2001 zaznamenal nebývalý úspěch, když byl nominován na osm Oscarů, přičemž dvě prestižní sošky získal. Cesta k divadelnímu tvaru byla spletitá a trvala zhruba sedmnáct let, ale i jevištní adaptace nyní sklízí úspěchy po celém světě. Na newyorské Broadwayi se hraje od roku 2019 a v Londýně je k vidění od roku 2022. Repliku originální inscenace režiséra Alexe Timberse nyní čeká světové turné, které v dubnu letošního roku odstartovalo ve skotském Edinburghu.
Příběh divadelní verze se příliš neliší od té filmové – do Paříže přijíždí z amerického Ohia mladý umělec Christian. Bohémské prostředí Montmartru mu učaruje a jeho nadání pro psaní písňových textů chtějí využít spisovatel Toulouse-Lautrec s tanečníkem Santiagem, kteří plánují nabídnout novou divadelní hru jednomu z místních podniků, slavnému Moulin Rouge. Jeho majitel Harold Zidler se ovšem topí ve finančních problémech, a aby jeho podnik nezkrachoval, snaží se zajistit finanční injekci od bohatého Vévody. Toho chce dosáhnout tím, že ho seznámí s nejzářivějším „diamantem“ své show – Satine. Jenže nepočítá s tím, že se do sebe umírající kabaretní tanečnice a mladý Christian (tak trochu omylem) zamilují…
Původní filmová verze sice umně pracuje s kýčem, do něhož příběh o lásce zaobaluje, výrazná nadsázka, inovátorský střih i nové aranže známých písní ale způsobily, že byl Luhrmannův snímek oceňován nejen diváky, nýbrž i v odborných kruzích. V divadle ovšem toto kouzlo funguje jen částečně, a to především ve scénách, kde je zřetelný nadhled a ironický odstup (třeba hudební číslo So Exciting!, v němž se za zvuků známé kankánové melodie snaží Zidler a spol. přesvědčit Vévodu, že jejich show bude fenomenální kasovní trhák).
Hůř vycházejí scény, pro něž by byla přínosná větší charakterová drobnokresba postav. Libretista John Logan stvořil nekomplikované charaktery, které se dobře uplatní v zábavných scénách z nočního podniku, ale v dramatických pasážích vyznívají rozpačitě. Nejzřetelněji tento nedostatek vyplouvá na povrch ve scéně, v níž Satine, trpící tuberkulózou, umírá Christianovi v náručí. Tragický závěr, k němuž od začátku vše směřuje, je podivně bezemocionální, působí jen jako další hudební číslo.
Hudba je podobně jako ve filmu velice eklektická – najdete tu vše od operních árií přes muzikálovou klasiku Za zvuků hudby až po nejnovější popové hity. Seznam písní se zdá téměř nekonečný, jelikož většina výstupů jsou jakési medley složené z mnoha songů, přičemž z některých zazní jen pár tónů. Je to princip originální, často ale vyvolává dojem přeplácanosti. Výborně funguje snad jen ve finále první části, kde se v hudebním čísle Elephant Love Medley koncentruje neuvěřitelné množství zamilovaných songů, jejichž proplétání tvoří vtipný milostný duet. Soundtrack divadelní verze se od té filmové dost liší, tvůrci totiž do muzikálu zakomponovali i nové hity, které vznikly během sedmnácti let, jež od sebe obě verze dělí. Nejemotivněji nakonec vyznívá právě nově vložená píseň Firework, která zazní celá a v níž má Verity Thompson v roli Satine příležitost ukázat svůj široký hlasový rejstřík.
Thompson propůjčuje Satine potřebné charisma, její postava balancuje mezi protřelostí pracovnice nočního klubu a přímočarostí mladé ženy, s níž se život nemazlil. S Christianem Natea Landskronera tvoří sympatický pár, byť mezi nimi nefunguje tak silná chemie jako mezi filmovou dvojicí tvořenou Nicole Kidman a Ewanem McGregorem. Cameron Blakely si užívá roli Harolda Zidlera, jeho konferenciér tu mnohem víc než na plátně dává najevo sympatie k zamilované dvojici. Za zmínku stojí i divoký a tanečně nadaný Santiago ztvárněný Johnnym Galeandrem.
Co se ovšem muzikálu Moulin Rouge! rozhodně nedá odepřít, je jeho pompéznost. Už při příchodu do sálu člověka zaujmou lóže, které jsou obsazeny ikonickým větrným mlýnem spojeným s pařížským podnikem na jedné straně a slonem v takřka životní velikosti na straně druhé. Scénograf Derek McLane stvořil opulentní scénu, která evokuje prostředí známého kabaretu, divadelní zákulisí i pařížské ulice. Agresivně barevný lighting design Justina Townsenda vytváří místy až psychedelickou atmosféru a barvami hýří i přiměřeně odvážné kostýmy Catherine Zuber. Jen zvuk přináší poněkud zklamání. V londýnských produkcích je obvykle dokonalý, i z levnějších míst je rozumět téměř každému slovu. Edinburgh Playhouse je kapacitou druhé největší britské divadlo (vejde se tam přes tři tisíce diváků) a jeho vybavení vypadá na solidní úrovni, přesto byl hlavně ze začátku představení orchestr dost přezvučen a bylo obtížné zachytávat i slova sólistů.
Muzikál Moulin Rouge! je nablýskanou podívanou, která fanoušky filmu jistě nezklame. Producenti na show rozhodně nešetřili a divák se nemusí bát o její řemeslnou úroveň. Jen jsem se v konečném součtu nemohl zbavit dojmu, že pod vším tím pozlátkem se skrývá až moc vyprázdněné dílo.
Edinburgh Playhouse – John Logan: Moulin Rouge! Režie Alex Timbers, hudební nastudování Justin Levine, choreografie Sonya Tayeh, scéna Derek McLane, kostýmy Catherine Zuber. Premiéra 22. dubna 2025 (psáno z reprízy 13. května 2025).
