Nová příspěvková organizace ministerstva kultury Národní institut pro kulturu (NIK) vznikne 1. července sloučením Institutu umění – Divadelního ústavu (IDU) a Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS). Ke stejnému datu se má ujmout funkce také ředitel nové instituce. Výběrové řízení bylo vypsáno 1. dubna, přihlášky do konkurzu včetně strategické koncepce činnosti a ekonomiky nové organizace je třeba odevzdat do 12. května.
Jedna otázka se v souvislosti se vznikem NIK stále opakuje a domnívám se, že na ni ještě nezazněla přesvědčivá odpověď: Proč slučujete instituce s tak rozdílným zaměřením a proč právě teď, pět měsíců před sněmovními volbami, když je jasné, že ve vašem funkčním období je možné tu fúzi uskutečnit pouze na papíře?
NIPOS a IDU se vymykají ostatním příspěvkovým organizacím ministerstva kultury. Mají svou odbornou činnost, ale vedle toho mají také významnou část v dobrém slova smyslu servisní. Když jsem chystal koncepční věci, které se týkají samotného ministerstva nebo třeba dotačních programů, tak jsem seznal, že by bylo optimální, kdyby odborné zázemí, které pro to potřebujeme, bylo v jedné organizaci. To byl jeden z významných důvodů, proč jsem se rozhodl je sloučit. Zachovat Divadelní ústav (DÚ), zachovat Artamu, ale vytvořit silnou analyticko-koncepční a statistickou strukturu, kterou bude mít spojená organizace efektivnější než oddělená v NIPOS a IDU.
A co se týká té rychlosti. Moje působení na ministerstvu se vyznačovalo celkově zrychleným tempem. V legislativě i jiných věcech. Myšlenka sloučení pro mě začala významně rezonovat v loňském roce, kdy běžel proces reformy dotačního systému a kdy se na obzoru začala rýsovat státní kulturní politika. Bylo to hrr, ale ještě zvládnutelně.
Rozumím vaší potřebě mít jednu velkou servisní organizaci, ale Divadelní ústav (DÚ) je svým charakterem pro obor důležitá paměťová instituce, takže se ze zamýšlené struktury NIK vymyká. Uvažoval jste i o jiném způsobu reformy obou příspěvkových organizací, než je prosté sloučení?
Uvažoval. Asi by byla bývala ve hře také varianta spojená s DÚ v době, kdy vznikl – tedy že by byl samostatnou institucí. Ale nemyslím si, že je vhodný čas a prostor, aby se vedle NIK vytvářela nová příspěvková organizace.
Ale ta příspěvková organizace přece existuje. Stačilo z ní odloupnout Institut umění, který představuje všeho všudy 5,69 pracovního úvazku z celkových 51,1 v IDU. V roce 2023 to bylo dokonce 3,9 úvazku.
Pak by ovšem nedošlo ke sloučení a ministerstvu by zůstaly dvě různě transformované instituce. Vydal jsem se slučovací cestou ještě předtím, než mě třeba napadlo, že by DÚ jako paměťová instituce mohl být v Národním muzeu. Ale to by zase znamenalo jeho zanoření do příliš velkého organismu, který má silné divadelní oddělení vedené Liborem Vodičkou. Nakonec jsem zvolil tuto cestu, která je stabilní v tom, že se ty dvě činnosti zachovávají a ty dvě další analyticko-systematicko-koncepční z NIPOS a IDU budou spojené.
Opakovaně jste říkal, že vznikne jedna silná kulturní instituce. V čem vidíte tu její sílu?
Bude mít víc než 100 zaměstnanců, více než stomilionový rozpočet, což ji posune k těm opravdu větším v rámci ministerstva, a bude pokrývat poměrně široké pole působnosti. To z ní dělá silnou instituci ve vlastním slova smyslu.
To jsou jen vnější znaky síly. Co se týče obsahu nebo smyslu té instituce, zaznělo opakovaně, že všechno zůstane, jak je, všechny stávající činnosti. Nebyla to příležitost podívat se dovnitř těch organizací, co dělají, zda je to všechno potřeba, zda něco nechybí? Existuje taková analýza?
Říkal jsem, že zůstanou zachovány všechny činnosti, a to platí. Teď běží výběrové řízení na ředitele/ředitelku instituce, které vychází ze zřizovací listiny, kde jsou popsány statistika, metodika, Artama, DÚ… Věřím, že v konkurzu vybereme dobrého kandidáta/kandidátku na ředitele a že v budoucích letech zcela určitě dojde k tomu, že se bude proměňovat podoba, v níž se ty činnosti vykonávají.
Zachování činností například znamená, že jsem ani vteřinu neuvažoval, že se zruší například systém podpory postupových přehlídek, abych si vybral něco konkrétního z NIPOS. Ale určitě to bude do budoucna vyžadovat nějaké změny, to v každém případě. Myslím, že visely ve vzduchu delší dobu, jenom na to v běžném provozu není příležitost. Konkrétně systém přehlídek je natolik unikátní, že nejdřív potřebuje pevnou oporu, než se začne debata, co by se mohlo změnit.
Činnosti zůstanou zachovány, ale k tomu, že se do budoucna bude proměňovat jejich forma, budeme-li mít ambiciózního ředitele/ředitelku, určitě dojde.
Není riskantní opírat NIK o víru, že přijde ten správný člověk, který zařídí změny, jež mohly být po odborné debatě už nastaveny předtím, než dojde ke sloučení?
To je věčná debata, jestli byla dřív slepice nebo vejce. Odborná debata poběží bez ohledu na to, zda je to v rámci jedné instituce nebo dvou. Myslím, že k tomu bude lepší příležitost, když to všechno bude pod jednou střechou.
Nabízela by se také možnost spojit divadelní oddělení Národního muzea s Divadelním ústavem a vytvořit instituci věnovanou historii i současnosti českého divadla, které v našich dějinách – v době obrození i v roce 1989 – hrálo mimořádnou roli.
Když vznikl Institut umění v nultých letech 21. století, byla ambice mnohem větší, než zůstala realita. Ano, dá se říct, že Institut umění je 5,69 úvazku. Ale tahle větev IDU má svým obsahem taky konkrétní význam: prezentace soudobého českého umění v zahraničí, příležitost k tomu, aby se vyměňovaly zkušenosti, mezinárodní projekty různého druhu. Do toho jsem už nechtěl sahat. To by byl návrat před rok 2007. Návrat k úplné samostatnosti Divadelního ústavu a přesun Institutu umění do NIPOSU, to jsem dělat nechtěl. Proto jsem zvolil slučování, které mi připadá spravedlivější vzhledem k tomu, co se v obou institucích děje.
Byly také nějaké věcné faktory, které vás vedly ke sloučení NIPOS a IDU? Mám na mysli třeba stav budovy v Celetné a fakt, že IDU v ní končí nájem v půlce roku 2027. Nebo třeba hospodaření těch stávajících organizací? Pokud vím, tak IDU byl podfinancován od roku 2020, kdy ztratil příjmy z podnájmů, protože budovu od ministerstva kultury vysoudil pražský magistrát, a sám pak musel začít platit nájem.
Určitě to byl jeden z impulzů, který vedl k úvaze o slučování. Ani jedna z těch institucí dnes nemá vlastní působiště. Manhartský palác v Celetné i budova NIPOS na Fibichově náměstí jsou pronajaté. Není to sice a priori špatně, jsou i jiné instituce, které máme v pronajatých prostorech. Ale v případě IDU je stav dlouhodobě neudržitelný, protože město Praha řeklo, že po roce 2027 má s budovou vlastní plány. V současné době se společné působiště hledá a až nový ředitel nebo ředitelka NIK rozhodnou o tom, jaké bude finále.
Nijak nezastírám – a je to v odpovědích na dopisy odborové organizace –, že nejen ekonomická situace IDU, ale také způsob jeho ekonomického řízení je velmi neutěšený, a předpokládám, že po sloučení a nějaké stabilizaci se situace významně vylepší.
Říkal jste, že není ideální, když jsou vaše příspěvkové organizace v nájmu, je tedy nějaká naděje, že se pro NIK najde budova v majetku státu?
Teď hledáme budovu, která bude zajišťovat dlouhodobý nájem, státní budova k dispozici není. Ale ve střednědobém horizontu se to může změnit. Typickým příkladem takové instituce je Národní filmový archiv, který je v dobrém nájmu, ale současně usiluje o vlastní sídlo na nákladovém nádraží Žižkov a vedou se o tom s Prahou jednání. Tady je specifické, že zatímco NIPOS si vystačí s kancelářskými prostorami, IDU potřebuje pro svoje sbírky a knihovnu DÚ zázemí jiného typu, tzn. hledáme budovy, které jsou k tomu vhodné staticky, ale myslím, že budeme úspěšní.
Praha už má jasno, co s Manhartským palácem udělá?
Nemám tušení. Naprosto ctím rozhodnutí soudu, ale cesta, kterou jsme o tu budovu přišli, ve mně i po těch letech budí údiv nad jeho rozhodováním. Stalo se.
Takříkajíc na poslední chvíli jste rozhodl, že budete slučovat. Člověk, na kterého spoléháte, že se pak popere s obsahem a smyslem nové instituce, má ve výběrovém řízení na přípravu konceptu jejího fungování přinejlepším šest týdnů. Chcete po něm například, aby „vycházel z věrohodné analýzy vnitřního a vnějšího prostředí“, kterou ale nemá k dispozici. To není zrovna komfortní situace pro to, aby se někdo rozhodl, že opustí současné zaměstnání a půjde do konkurzu.
V současné hantýrce se tomu říká, že je to výzva. Paní Lenka Lázňovská, ředitelka NIPOS, už nějakou dobu avizovala, že její čas v čele té instituce nadešel. Tak myslím, že v tom prostředí už se aktéři mohli nějakou dobu rozmýšlet, zda by měli zájem o řízení NIPOS, což je servisní organizace s nějakou vlastní činností. U IDU taková úvaha nebyla, ale myslím, že v českém kulturním prostředí jsou lidé, kteří vidí svou příležitost, jež se v případě NIK otvírá. Mají možnost do toho vstoupit s nějakou mírou odvahy a rizika. Myslím, že se nám ve výběrovém řízení sejdou relevantní kandidáti/kandidátky, kteří o tom už nějakou dobu přemýšleli. Podkladem je nová zřizovací listina, velmi transparentní v tom, co má NIK dělat. Na tomto půdorysu ti, kdo jsou v situaci zorientovaní, vědí, kudy se vydat.
Proč jste zřizovací listinu NIK nenapsali nově, ale jen doplnili zřizovací listinu IDU?
Právně vznikne NIK zrušením NIPOS a jeho sloučením s IDU. Fakticky vzniká od 1. července nová příspěvková organizace Národní institut pro kulturu. Proto i ta nová zřizovací listina vznikla úpravou té, která zřizuje IDU. Je to standardní zřizovací listina organizace, ve které jsou všechny dosavadní činnosti obou organizací vlastně sečtené dohromady. Jsou to potřebné formální právní kroky.
Ve stávajícím volebním období stihnete obě organizace sloučit pouze na papíře a jmenovat nového ředitele. Opakovaně jste použil slovo riziko nebo riskantní. V minulosti se ve funkci ministra kultury ocitli i velmi nekompetentní lidé. Nemáte obavu, co se s nově zřízenou organizací stane, když na ni bude mít někdo jiný názor?
Jsou kroky, které se bez nějaké míry rizika dělat nedají. Výběrové řízení na generálního ředitele Národního divadla proběhlo z hlediska mezinárodních standardů ukázkově. Můj nástupce ale bude mít tři roky příležitost tomu před nástupem Martina Glasera do historické pracovny generálního ředitele Národního divadla učinit přítrž jedním dopisem. U kroků, které nejsou legislativou, může ministr udělat cokoli kdykoli. A pokud můj nástupce/nástupkyně bude člověk, který tomu bude nenakloněn, stejně jako výběru Martina Glasera do funkce ředitele ND, tak to prostě zruší. Část kroků dělám s tím, že je můj nástupce může změnit, jako jsem já změnil některé věci po svých předchůdcích. Je v tom nějaká míra rizika, ale bez toho se ministerstvo řídit nedá.
Zásadních rizikových momentů je několik a s tou příležitostí, o které jste mluvil, je pro člověka, jenž se ocitne v čele NIK, spojená až extrémní nejistota.
To je pravda. Na druhou stranu, pokud můj nástupce/nástupkyně bude vnímavý k tomu, co se věcně odehrává, tak tím sloučením fakticky nedojde k žádné strukturální změně typu, že by se DÚ rozpustil v ND nebo Národním muzeu. To je důležitá věc.
Říkal jste, že nová instituce bude mít zhruba stomilionový rozpočet. Mám tady rozpočet IDU z výroční zprávy za rok 2024 a jen ten je 122 milionů, tedy víc, než by měl mít celý NIK.
Tam je hodně peněz z Národního plánu obnovy, které IDU rozděloval. Samotný příspěvek z ministerstva kultury v obou organizacích byl kolem 50 milionů. Ony budou mít vždycky nějaké peníze navíc. IDU je schopen dobře čerpat evropské dotace.
Stěhování většinou něco stojí. Málokdy se podaří najít budovu, která se nemusí nějak upravovat a přizpůsobovat specifickým potřebám nájemce. Na to jsou v rozpočtu ministerstva kultury připravené peníze?
Budou se muset najít, protože IDU se bude stěhovat tak jako tak.
Takže je bude hledat váš nástupce?
No, hledat. Prostě si je vezme z rozpočtu ministerstva.
V rozpočtových výhledech se s nimi nepočítá?
Na činnost příspěvkových organizací ministerstva jsou v rozpočtu řádově miliardy korun. Myslím, že můj nástupce v nich jistě najde peníze na stěhování. Ale úpravy prostor a třeba vybavení pro knihovnu DÚ a archiv určitě něco stát budou.
V novém sídle také pravděpodobně bude dražší nájem.
Ano, lze předpokládat, že nájem bude vyšší. Ale NIK na něj určitě bude mít.
Snad mu také zbyde na činnost. Je konec dubna a například IDU ještě nemá schválený rozpočet na tento rok. Zálohy, které dostává, jsou vypočítané z příspěvku v roce 2018, kdy ještě neplatil v Manhartském paláci nájem a měl příjmy z jeho pronájmu.
Zrovna teď jsme měli na poradě vedení průběžnou zprávu, ty zálohy už IDU má. Mají peníze.
