Nová epizoda podcastu Drama Queen se věnuje divadlu pro děti a jeho funkci v naší společnosti. Uslyšíte v ní rozhovor s uměleckým šéfem ostravského Divadla loutek Jakubem Maksymovem a divadelní lektorkou a metodičkou Dominikou Mithofer.
„Jde mi v první řadě o to, dělat divadlo současné, divadlo, které drží prst na tepu doby.“
S režisérem Jakubem Maksymovem si povídáme o jeho cestě k loutkovému divadlu a tvorbě pro dětského diváka, o jeho vnímání divadla v dětství i o tom, jaká synergie může vznikat mezi dospělým a dětským publikem během představení.
„Já mám takový jeden hodně hluboký formativní zážitek, který jsem zažil během studia na Alterně, a to když jsem na festivalu Regiony v Hradci Králové viděl poprvé inscenaci O beránkovi, který spadl z nebe, kterou režírovala Míša Homolová. Já jsem vůči divadlu pro děti nikdy neměl averzi, nikdy jsem nebyl předpojatý. Ale tohle mi najednou dalo pocítit, že divadlo pro děti může být plnohodnotné umění, které oslovuje i mě, a jde to sdílet i s těmi dvouletými dětmi a že tam vzniká tak ohromné propojení, které jsem nikdy jinde nezažil.“
V rozhovoru se dotýkáme také jeho působení v Divadle loutek a vize, s níž chce divadlo vést.
„Jde mi v první řadě o to, dělat divadlo současné, divadlo, které drží prst na tepu doby. Divadlo objevné, překvapující, divadlo, ve kterém diváci budou zažívat dobrodružství, které bude diváky inspirovat k tomu, aby se zajímali hlouběji nejen o divadlo, ale i o svět okolo sebe,“ popisuje Jakub Maksymov.
„Jako dětský divák sleduju dospělého člověka-performera, který se chová tak, jak se chovám já, když si doma hraju.“
Ve druhé části epizody se přesouváme od samotné tvorby k recepci a reflexi divadla. S Dominikou Mithofer, která mimo jiné působí jako pedagožka literárně-dramatického oboru na ZUŠ Louny, hovoříme o proměnách vnímání dětského diváka v různých věkových obdobích.
„Kolikrát pro tříleté dítě může být největším zážitkem z inscenace to, že loutce upadla hlava. S čímž se vůbec nepočítalo, ale pro ně je to opravdu něco, k čemu se vrací.“
Pro Dominiku Mithofer je zásadní, že divadelní zážitek může v ideálním případě legitimizovat hru mezi dítětem a dospělým člověkem:
„Jako dětský divák sleduju dospělého člověka-performera, který se chová tak, jak se chovám já, když si doma hraju. Přijímá to, vyzývá mě k tomu a rozvíjí to spolu se mnou,“ popisuje situaci z pohledu malých diváků a divaček.
V epizodě, kterou najdete na tomto odkazu, uslyšíte také úryvky rozhovorů se třemi pravidelnými dětskými diváky, s nimiž jsme si povídali o jejich divadelních zkušenostech a zážitcích.
