Komorní muzikál Pět let zpět byl sice uveden na newyorské Broadwayi i londýnském West Endu, přesto se nejedná o titul, který by byl stálicí v repertoárech hudebních divadel. Překvapením proto bylo, když se jej rozhodli nastudovat v pražské Hybernii, kde se v poslední době soustředili na poněkud odlišné muzikálové tituly, ať už rodinné (Tarzan) či klasické (Zpívání v dešti, Divotvorný hrnec). Snaha je to sympatická a výsledek se povedl, inscenace režiséra Petra Haška nabízí pražskému divákovi kus, jaký v metropoli běžně k vidění není.
Na českých jevištích bylo Pět let zpět uvedeno zatím pouze jednou, a to v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v režii Janky Ryšánek Schmiedtové. Dílo amerického skladatele a hudebníka Jasona Roberta Browna patří k tomu náročnějšímu, co v muzikálovém žánru vzniklo. Brown se otevřeně hlásí k odkazu legendárního Stephena Sondheima, jeho díla jsou sice kritiky oceňována, ale diváci se na ně příliš nehrnou. Pět let zpět patří ke komerčně nejúspěšnějším Brownovým pracím, dočkal se i filmového zpracování a autora k němu inspirovalo vlastní nevydařené manželství. Vypráví jednoduchý milostný příběh spisovatele Jamieho a herečky Cathy, jejichž vztah trvá od seznámení přes svatbu až po rozchod přesně pět let. Neobvyklým muzikál činí zvolený koncept – zatímco Jamie vypráví příběh klasicky chronologicky, Cathy líčí proměny vztahu od jeho konce. Režisér Petr Hašek ale nechává oba aktéry vstupovat do drobných interakcí, což může být pro nepoučeného diváka trochu matoucí, ale scény to vhodně dynamizuje.
Jednotlivé výstupy představují převážně monologické písně popisující různé klíčové okamžiky v soužití této nesourodé dvojice. Pod slovem klíčové okamžiky si ovšem nelze představit nějaké výraznější dějové zvraty, jedná se spíše o drobné radosti jako první rande či společné Vánoce, v pozdějších fázích vztahu pak o různá nedorozumění, hádky, nevěru… Všednost zobrazovaného partnerství je dvojsečná zbraň. Na jedné straně umožňuje divákům snadno se do příběhu vžít, protože každý už má nějaké ty nepovedené vztahy za sebou. Na druhou stranu děj spěje ke konci bez výraznějších vrcholů a atraktivních zápletek.
Hudební stránka muzikálu je vystavěna rafinovaně, každý z protagonistů má některé vracející se hudební motivy. Brownův styl je obtížné definovat, využívá prvky popu, jazzu, blues, ale třeba i židovského klezmeru. Každopádně se nejedná o snadno zapamatovatelné melodie, hudba zde dotváří příběh a posouvá děj, jelikož činoherní scény muzikál téměř neobsahuje.
Otazník visel nad tím, jak si tento komorní kus bude rozumět s poměrně velkým jevištěm Divadla Hybernia. Jitka Nejedlá ovšem přišla s chytrou scénografickou koncepcí, jež využívá točnu, na níž je umístěna vysoká konstrukce připomínající kolotoč (a v jedné scéně se v něj skutečně promění), ale která dokáže jen drobnými změnami evokovat bar, v horní části konstrukce se pak odehrávají scény ze společné domácnosti.
Hereckou dvojici doplnila i miniaturní company tvořená dvěma tanečníky a dvěma tanečnicemi, choreografie Kamily Mottlové jsou dávnkovány v přiměřeném množství a dokážou některé scény rozhýbat a okořenit. Všechny jevištní složky slouží potřebám příběhu, ale nestrhávají na sebe zbytečnou pozornost.
Ta je tak soustředěna především na samotné herce, pro které je Brownovo dílo velkou výzvou po hudební i textové stránce. Anna Prášilová Fialová vtáhne diváky do děje hned první emocionálně silnou scénou rozchodu. Její Cathy je nepříliš úspěšná herečka, která ve snaze prosadit se bere práci i v nenáviděném Ohiu. Úspěšnějšímu manželovi nezávidí, dlouho se snaží jeho kariéru podporovat, ale jejich cesty se začnou ubírat podstatně jiným směrem. Fialová výborně vystihla tragikomický rozměr postavy, což je vidět především ve scénách konkurzů, kde se Cathy nedaří, což komentuje se sžíravou sebeironií kombinovanou s lehkou panikou.
Ondřej Rychlý dokázal dobře zachytit proměnu Jamieho z rozjíveného mladíka v sebevědomého a obletovaného autora. Své ženě se snaží být oporou, ale jak se v pohledu na svět stále více míjejí, myslí spíše na sebe a svou kariéru. Tvůrci deklarovali, že se snažili k oběma postavám přistupovat stejně a jejich sympatie se nepřiklonily na žádnou stranu. Postava Jamieho je však přece jen napsána tak, že má na rozpadu vztahu viditelně větší podíl. Rychlý ale zvládl Jamiemu zachovat tvář sympaťáka, který prostě jen udělal pár chyb.
Nelze než doufat, že tenhle ambiciózní pokus o náročnější muzikálovou produkci bude mít u pražského publika úspěch, který by mohl producenty inspirovat k dalším neobvyklým hudebním titulům.
Divadlo Hybernia – Jason Robert Brown: Pět let zpět. Překlad Tomáš Novotný, režie Petr Hašek, hudební nastudování Kryštof Marek, scéna a kostýmy Jitka Nejedlá, choreografie Kamila Mottlová, dramaturgie David Košťák. Premiéra 17. ledna 2026 (psáno z uvedení 2. března).
