V Galerii hlavního města Prahy se ve stejný čas setkaly hned dvě výstavy zaměřené na aktivistické umění a související občansky angažované projevy. První z nich je nedávno skončený projekt Umění aktivismu v Městské knihovně, druhou výstava v Domě fotografie Slobodná národná galéria. Popis jedného zápasu, která potrvá do konce března. Pro veřejnou instituci, která se ve svých několika budovách snaží nabízet různorodý a pestrý program, je takovýto tematický překryv výjimečný. O to víc, že se týká angažovaného umění, kterého by se leckteré jiné instituce mohly snadno zaleknout.
Umění aktivismu kurátorky Jitky Hlaváčkové si dalo za cíl zmapovat české aktivistické umění posledních dvou desetiletí vznikající v návaznosti na zahraniční hnutí a v reakci na krize stále globálnějšího rázu. Prostory Městské knihovny se napodobením DIY estetiky proměnily v nedbale zařízený anarchistický squat či revoluční doupě, kde byl návštěvník nucen kličkovat mezi zátarasy, hromadami přepravek a změtí kabelů. V těchto kulisách se postupně odvíjely jednotlivé oddíly výstavy soustředěné kolem multikrizí dneška: od nedostupnosti bydlení a dopadů klimatické krize k systémové diskriminaci a politickým represím. Závažnost jejich sdělení však místy bagatelizovala již zmíněná instalace a různé interaktivní prvky, myšlené jistě dobře jako určitý druh zpestření či pomůcky k udržení pozornosti (dospělého) diváka, byť provedené formou známou spíše z dětských expozic: například klíč, jímž se má otočit, nebo židle, kterou je nutné zatížit vlastní vahou, aby se z reproduktorů či sluchátek spustil zvuk k videu. Navíc ironicky míněné disciplinační nápisy typu „nesahat“ umístěné v blízkosti těchto spínačů umocňovaly zážitkovou recepci vystavených děl. Žádanému vyznění výstavy, jak už popsali jiní recenzenti přede mnou, rozhodně nepřispěl ani příliš široký záběr různých problematik, který v důsledku zamlžoval místní a časově specifické podoby jednotlivých společenských zápasů.
Zatímco Umění aktivismu mělo stále více či méně na zřeteli umění, Popis jedného zápasu s uměleckými díly až na výjimky nepracuje.
V protestních happeninzích či jiných subverzivních akcích českých umělců, umělkyň a uměleckých kolektivů z posledních let rezonují hlavně problémy spojené s gentrifikací a privatizací veřejného prostoru. Zabývá se jimi také film Vladimíra Turnera Veřejně prospěšné práce (2025), jehož pasáže, například o aktivitách kolektivu Jezevky či Eposa 257, byly na výstavě prezentovány na samostatných obrazovkách. Zhlédnutí filmu tak nabízí alespoň jistou kompenzaci pro ty, kdo Umění aktivismu nestihli navštívit. Komu se ale přece jen podařilo projít výstavu až do konce, ocitl se v poslední místnosti věnované aktivistickému umění na Slovensku. Objevila se zde také dokumentační videa Tomáše Rafy z posledních dvou let, zaznamenávající některá z protestních shromáždění slovenské kulturní obce proti destrukčním zásahům státní moci do fungování kultury.
Samotný fakt vzniku rozsáhlého projektu Umění aktivismu je pozitivním důkazem o dosud zachované stabilitě a nezávislosti kulturních institucí.
V jistém smyslu tak druhá výstava uspořádaná na půdě GHMP Slobodná národná galéria. Popis jedného zápasu navazuje tam, kde první končila. Dům fotografie přenechal prostor slovenskému kurátorskému týmu, vedenému odvolanou ředitelkou SNG Alexandrou Kusou, aby české veřejnosti podal zprávu o dění ve vlajkové umělecké instituci jejích sousedů. Zatímco Umění aktivismu mělo stále více či méně na zřeteli umění, Popis jedného zápasu s uměleckými díly až na výjimky nepracuje. Spíše než o umění je výstavou o jeho institucionálním prostředí a o tom, jaké škody může napáchat, pokud se ho zmocní amatérismus, arogance a tupost. Je ale také o nebývalé solidaritě mezi (dnes už bohužel bývalými) zaměstnanci a zaměstnankyněmi SNG v jejich vytrvalém odboji pod „zeleným praporem“ partyzánské iniciativy Slobodná národná galéria. Samotný vystavený materiál sestává z řady videí a na nástěnkách volně připnutých dokumentů různého druhu: novinových článků, screenshotů, otevřených dopisů, karikatur, mailových komunikací, společných prohlášení, výpovědí nebo memů, komplementárně doplněných o zbraně použité v boji na záchranu kultury: transparenty, megafony, plakáty či odznáčky nošené jako symbol sounáležitosti. Prostřednictvím tohoto archivu je diváctvu rekapitulován průběh cíleného rozvratu Slovenské národní galerie pod zástěrkou „normalizace“, který započal s nástupem Martiny Šimkovičové do funkce ministryně kultury po parlamentních volbách v roce 2023. Představeny jsou ale také formy nezlomného kreativního odporu, například v podobě modelů pop-up výstav konaných během léta v garážích na náměstí Karola Vaculíka v těsném sousedství budovy SNG.
Obě výstavy boří zažité galerijní protokoly vystavování a působí naléhavě, jako by vznikly improvizovaně z omezených zdrojů. Avšak na rozdíl od Umění aktivismu, kde je tento dojem výsledkem pečlivé, ale stále umělé inscenace, si Popis jedného zápasu na nic nehraje. Jednoduše si ponechal výstavní panely, které v Domě fotografie zůstaly nepohnutě na svém místě po deinstalaci výstavy Dagmar Hochové. Díry po šroubech a zbytky lepicí pásky jsou přirozenými stopami v recyklovaném materiálu, nikoli aranžmá. Někdo by možná mohl být zklamaný z toho, že se na výstavě není na co dívat. Prázdné chodby lemují listy papíru, jen tu a tam připevněné na stěnách, což stojí v přímém protikladu ke spektakulárnímu Umění aktivismu. Slobodná národná galéria zůstala na vlastní výstavě věrná skromným podmínkám, ve kterých momentálně operuje. Není asi potřeba zdůrazňovat, že rozsahem a způsobem prezentace mohla pompézní výstavu Umění aktivismu připravit jen instituce s pevnou pozicí a dostatkem prostředků.
GHMP na dvou souběžně konaných výstavách poskytla platformu českému aktivistickému umění a slovenskému kulturnímu odboji, čímž zaujala jasný postoj. Odmítla se skrýt za předstíranou apolitičnost umění a odvážila se kriticky reagovat na aktuální společenské dění. Samotný fakt vzniku rozsáhlého projektu Umění aktivismu je pozitivním důkazem o dosud zachované stabilitě a nezávislosti kulturních institucí. Popis jedného zápasu by na druhou stranu měl varovat před takovým typem kulturní politiky, při němž by podobné iniciativy už nemusely být považovány za žádoucí.
Slobodná národná galéria. Popis jedného zápasu. Kurátorský tým Alexandra Kusá, Branislav Matis, Nina Vidovencová, kurátorská spolupráce za GHMP Helena Musilová. GHMP, 3. února 2026 – 29. března 2026.
Umění aktivismu. Kurátorka Jitka Hlaváčková, spolupráce Oliver Elser, Megan Hoetger, Barbara Holub, Tamara Moyzes, Vladimír Turner. GHMP, 10. prosince 2025 – 8. března 2026.
