Herec Divadla Petra Bezruče Ondřej Brett se před pár dny vrátil z humanitární cesty na Ukrajinu. Misi koordinovala Ondřejova kamarádka, členka aktivních záloh a zkušená humanitární pracovnice Sarah Haváčová. „Prosím, vynechme ve slovníku slova jako nemůžeme, nemáme, nepůjčíme, nedáme, neprodáme,“ říká v otevřeném rozhovoru v době, kdy Ukrajinu sužují mrazivé teploty a největší energetická krize od začátku války.
Roky intenzivně sleduješ tuzemskou i světovou politickou situaci. Vzpomeneš si, jak jsi prožíval první okamžiky po ruské invazi v únoru 2022?
Pamatuju si to naprosto přesně. Zrovna jsme v Ostravě lezli na haldu Ema, šli jsme se mrknout na svět trochu z nadhledu a přímo nahoře mi na telefonu píplo oznámení, že Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu. Rázem jsme z vrcholku pociťovali sešup jako blázen.
Co pro tebe bylo finálním impulzem vydat se do válkou zničené země? Když nabídka přišla, rozmýšlel ses dlouho?
Finální impulzy byly dva: zhlédnutí dokumentu Velký vlastenecký výlet a novoroční projev Tomia Okamury. Potřeboval jsem si v sobě potvrdit a ujasnit, že ne všichni jsme takoví. Že pomoct je zkrátka normální. A vlastně bych měl panu Okamurovi poděkovat, protože si myslím, že jeho nehorázná slova zvedla ze židle víc lidí, kteří se rozhodli přiložit ruku k dílu.
Rozmýšlel jsem se do posledního dne. Bál jsem se, jak to zvládnou moji blízcí. A přiznám se, že mě chvilkami úplně paralyzoval strach. Ale snažil jsem se to zlomit a zvládnout to.
Řešil jsi cestu do válečné zóny s vedením divadla. Jaká byla jeho reakce?
Řešil. Přišlo mi, že je to celkem zásadní věc i vzhledem k provozu divadla, a bylo potřeba nachystat plán B, kdybych se na východě Ukrajiny zasekl. Všichni mě podpořili a řekli, že se to zvládne. Dodalo mi to aspoň nějaký pocit klidu a relativní volnosti. Podpory Bezručů si moc vážím.
Jak se lišila ukrajinská realita od tvého očekávání? Co tě nejvíc překvapilo?
Neměl jsem očekávání absolutně žádná. Ale bál jsem se, že mě to emočně zválcuje. A zválcovalo. Jsem zpátky tři dny a neumím si to v hlavě pořád srovnat. Co si určitě odnáším do zbytku svého života, je neskutečná síla ukrajinského národa. Ač unavení, zasmušilí, jsou do morku kostí přesvědčeni, že vyhrají.
Na Ukrajině aktuálně probíhá nejtužší zima od začátku války, země trpí energetickou krizí, v Kyjevě jde proud dvě hodiny denně dle předem daného rozpisu pro konkrétní čtvrti. Jak ses s mrazivými teplotami vyrovnával?
Tohle je věc, která mi vhání slzy do očí i po návratu. To, co Rusko páchá v těchto týdnech, je genocida na ukrajinském národě. Místo boje na frontě decimují zemi a obyvatele tím, že střílejí rakety na elektrárny. Nemůžu se s tím srovnat. Nedokážu to pochopit.
Zima je příšerná, vlezlá, všudypřítomná. Já měl štěstí, že jsem jel po týdnu zpátky do bezpečí, ale oni v ní musí pracovat, starat se o děti, o domácnost a snažit se nezešílet. Bez vidiny konce.
Během vašeho pobytu spustila v Česku iniciativa Dárek pro Putina sbírku na generátory a záložní baterie. Během zhruba 40 hodin se vybralo neuvěřitelných 29 milionů. Jak vnímáš českou solidaritu?
Obrovsky mě to naplňuje jistotou, že nejsme národ Okamury, Rajchla a dalších kolaborantů. Že se na sebe ještě můžeme podívat do zrcadla.
Vaše humanitární skupina se skládala ze zkušených pracovníků z Vřesovic a dalších spřátelených farností, součástí byli také salesiáni z Ostravy, farníci z Heřmanic a štáb TV Noe. Co bylo hlavním úkolem vaší mise?
Celou misi koordinovala Sarah Haváčová, která je podle mě jednou z největších osobností dnešní doby. Dala do kupy dvacítku lidí z různých oborů – od kriminalistů přes členy aktivních záloh po reportéry Českého rozhlasu a členy pražského Symfonického orchestru a několik organizací. Převáželi jsme na východ automobily, které upravují pro potřeby fronty, vezli jsme humanitární pomoc a celou cestu jsme dokumentovali pro Český rozhlas a hlavně TV Noe.
Čeká nás smutné čtyřleté výročí od začátku války, co bys vzkázal těm, kdo stále tvrdí, že ukrajinská válka je výmysl médií a Rusko není agresor?
Tyhle výroky mi vždycky přišly nechutné a odporné. Ale po osobní zkušenosti je vnímám až jako vlastizradu. Putin chce obnovit svou sféru vlivu. Říká to velmi otevřeně a konzistentně. Ukrajinci drží frontu i za nás! Chtějí bojovat. Hrdě a s hlavou vztyčenou.
Prosím, vynechme proto ve slovníku slova jako nemůžeme, nemáme, nepůjčíme, nedáme, neprodáme.
Pomáhat technikou a penězi je to nejmenší, co můžeme udělat.
Sláva Ukrajině!
