Divadelní.net celý rok přináší seriózní divadelní publicistiku. Vnukl jsem redakci nápad, že v rámci silvestrovského speciálu by bylo záhodno, abych já, Martin Macháček, divadelní fanboy, dramaturg mosteckého Městského divadla, vynálezce ektoplazmatického transmediálního tunelu a generátor náhodných slov nechal na stránkách tak výsostných zaznít něco „totálně vystřelenýho“. Divadelní.net se k mé cti uvolil, že uveřejní vstup do problematiky radikální hravosti, s níž jsem se pokusil překonat největší nástrahy roku 2025.
Záložka 1. PREAMBAMBULE
UMĚNÍ JE UMĚNÍ.
UMĚNÍ ZŮSTÁVÁ, DOKUD ZŮSTÁVÁ POSLEDNÍ UMĚLECTVO NAŽIVU.
JAKŽ TAKŽ NAŽIVU.
UMĚNÍ BEZ JMĚNÍ NIC NEZMĚNÍ.
UMĚNÍ JE BOHATÉ, POKUD ZŮSTÁVÁ POSLEDNÍ UMĚLKYNĚ NA-HATÁ.
BO-HATÁ.
UMĚNÍ JE BOHATÉ, ZŮSTÁVÁ-LI ZATÍM POSLEDNÍ UMĚLEC BOHATÝ.
BOHATÝ-R.
UMĚNÍ JE ROHATÉ, KDYŽ ZŮSTÁVÁ V TĚLE POSLEDNÍ ĎÁBLÍK.
OD ČERTÍKA K ĎÁBLÍKOVI.
OD ČERTA K ĎÁBLU
A OD ĎÁBLA K ČRTĚ.
UMĚNÍ BLÁHOVÉ
UMĚLECTVO BLÁBOLIVITÉ
LETECTVO LÁSKY
BOMBY PLNÉ KRÁSY.
UMĚNÍ JE BLÁBOLOVITÉ, KDYŽ JE V POŘÁDKU.
KOŠILATÉ UMĚNÍ.
PO KOLIKÁTÉ
POLYKÁTE
ZAJÍKAJÍCE SE SMÍCHEM
JAK ZAJÍCE ŠMIRKLEM
TYRKYSOVÉHO KOŽÍŠKU ZBAVÍŠ.
TOHO NADĚLENÍ NESDĚLENÍ!
CHEMLONTERAPIE MALIGNÍ CHANDRY
RÝČEM ROZRYJE
CHMÝŘÍ Z OPIA.
UMĚNÍ BEZ BOHATSTVÍ JE JAKO JMĚNÍ BEZ KLÍČE.
TRUHLA BEZ ZÁMKU.
ZÁMEK NA HRADĚ.
HRAD BEZ KLÍČE.
KLÍČ K UMĚLCI.
UMĚL-CÍLŮM VZDÁLENÝCH.
BOHATSTVÍ JE KLÍČ K UMĚLCI.
ALE BOHATSVÍ BEZ BOJE NENÍ JAKO UMĚLEC BEZ KOULÍ.
KOULE DĚLAJÍ UMĚLCE.
KOULE U NOHY DĚLAJÍ UMĚLKYNI OTROKYNÍ.
ŽONGLOVÁNÍ VŠEMI KULEMI U NOHOU
PAK KUJE BOHATSTVÍ VÝRAZU I OBRAZU.
UMĚNÍ BEZ BOHATSTVÍ JE JAKO JMĚNÍ BEZ KLÍČE.
JMĚNÍ BEZ BOHATSTVÍ JE JAKO UMĚNÍ BEZ KÝČE.
KÝČ! KÝČ! KÝČ KÝČ! KÝČ! KÝČ! KÝČ KÝČ! KÝČ! KÝČ! KÝČ KÝČ! KÝČ! KÝČ! KÝČ KÝČ! KÝČ! KÝČ! KÝČ KÝČ! KÝČ! KÝČ! KÝČ KÝČ! KÝČ! KÝČ! KÝČ KÝČ! KÝČ! KÝČ! KÝČ KÝČ! KÝČ! KÝČ! KÝČ KÝČ! KÝČ! KÝČ! KÝČ KÝČ! KÝČ VY KRÁČMERY. K-K-K-ÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ-Č! MORÁÁÁÁLNÍ KÝÝÝÝČ!
ORÁLNÍ RÝČ.
Morální kýč patří na začátek konce, prostředek prostředku, prostředek prostředků o prostředcích, prostředník prostředků preambambule. Umění musí bořit tabu a jiná zase od základu stavět. V současnosti je mezi umělci tabu používání modulů AI. Někteří s nimi experimentují s vědomím odpovědnosti za možné důsledky na duševním vlastnictví i čerpání cenných zdrojů, které jsou k jejich provozu potřeba. Nový posvátný osel hýká Á-Í, Á-Í, Á-Í čím dál hlasitěji. Někteří umělci se ale pokrytectví neštítí, jeho hýkání doslova podléhají a stimulují zároveň, protože celé umění je na pokrytectví postaveno.
UMĚNÍ JE OD SLOVA UMĚLÝ!
TVOŘENÍ OD TŘENÍ!
TŘENÍ OD TŘÍBENÍ!
KREATIVA JE OD SLOVA KREATURA.
POROBA PARYBOU
NENASYTNÝM NA SLOVA VZATÝM ŽRALOKEM
VĚČNÝM SLOVNÍM OBŽERSTVÍM.
NYMFOMANIE GRAFOMANA
KOMPULZIVNÍ ONANIE
GRAFONANIE SFÉR!
Talent je třeba mýt… Tak pětkrát denně v teplé vodě, vycákat za sebe tak na hrneček velikou dušičku, velikou, aby vodnictvo konzumu mělo co polykat. Jedna, jak druhý mávají vciťováním, empatií, ale nesledují nic jiného než sebe, i když si všemožnými floskulemi sobě i okolí nalhávají, že stále na papíře čtou „she sells sea shells at sea shore“, ale my už víme, že nahlas říkají „she sells her cells to see selfies“. Jsme šmak, co ještě nikdo nepozřel, jsme brak, co ještě nikdo nestrávil, jsme dužina, kterou ještě nikdo nevysál, jsme forma neopracovaného tyrkysu umělecké filozofie, estetiky, kterou ukula ta nejpevnější voole. A to jest největším tryumfem.
TRYUMFEM VOOLE!
My níže podepsaní jednoocí, dvou- i trojocí, všeocí, jakožto i Slepý, jenž podpis vyťukal nejdříve dřívkem do hliněné destičky moudím, pak otiskl na pergamen růžici svou zkrvavenou od násady, palcátu násady, my podepsaní níže i nejníže tvrdíme a víme, že podpisem stvrdíme, že:
Záložka 2. UMĚNÍ MOOŽE
Umění musí moci,
uvidět, že:
ŠEHEREZÁDA Z WISHE
ALIBABA Z TEMU
PODOBNI TOTEMU
VYPRÁVÍ VĚČNÝ PŘÍBĚH
Z LEVNÝCH SEŠITOO
NEKONEČNÝCH SERIÁLOO
DO ZDI SBÍJÍ
HLUBOKÝ RELIÉF
RAFINERII RAFINOVANOSTI
ROZEHRÁVAJÍ SVŮJ
KABARET KANGO
JEVIŠTĚ POTÁHNNOU
HLUBOKOU JIZVOU
NA TĚLĚ, NA DUŠI
ROZTÁHNOU OPONU
A NA JIZVIŠTĚ
POZVOU LIDI
Chtějí oslovit lidi. Ale člověk a lidé už se neříká. Říká se lidstvo, protože chtějí oslovit celé člověčenstvo a vyprávět a vyprávět. Dokud únavou z vyprávění nevymře posloucháním vyčerpané posluchačstvo a zůstane jenom vyprávěním vyčerpané vypravěčstvo, zahlcení po probuzení, unavení sotva vstali, příběh tady, příběh tam, všude, kam se podívám. Jeden každý příběh vlastní vlastní náboženství, posvátnost individuální prožitku, takové umělečtější Indi Vindi Vkýči, kdy random už není odpor proti odpornosti normality, ale rovnou protivnou normou. Random vejde v povědomí jako mantra, nesrozumitelnost z okraje vejde do středu a naposledy zasmějeme se věcem, kterým rozumíme, když je před nás postaví a někdo je odříkává. Protože přijde požehnaná doba nesrozumitelnosti. Pro někoho bliss, pro jiné hnis. Pro nás krása, láska a spása.
My níže podepsaní jednoocí, dvou- i trojocí, všeocí, jakožto i Dvouoká, jež podpis jazykem vepsala do pudinku, pak otiskla na pergamen zlatou hvězdu svou zkrvavenou od kleští, kleští na zlaté hvězdy, my podepsaní níže i nejníže tvrdíme a víme, že podpisem stvrdíme, že:
Záložka 3. UMĚNÍ NESMÍ
Umění nesmí nesmět.
My níže podepsaní jednoocí, dvou- i trojocí, všeocí, jakožto i Trojoký, jenž podpis vyčooral do sněhu, pak otiskl na pergamen chorobopis chorob svých duševních, my podepsaní níže i nejníže tvrdíme a víme, že podpisem stvrdíme, že:
Záložka 4. UMĚNÍ NEMOOŽE
Umění nemoože nemoci.
My níže podepsaní jednoocí, dvou- i trojocí, všeocí jakožto i Pudl proměněný v plpu, jehož rukopis autorský vznikl až v motorech, žárem výhně zmutoval v popis cesty, dlouhé skrze galaxie a mlhoviny, a přivedl nás k tobě, nové DADA, my podepsaní níže i nejníže tvrdíme a víme, že podpisem stvrdíme, že:
Záložka 5. UMĚNÍ MUSÍ…
… uhořet ve věčném ohni. Nechť plane, co se rozzářilo, nechť nezhasíná, co se rozsvítilo, nechť nafurt oslepuje, co jednou zablikalo. Prosíme tebe, ó, dědici, potomku, nástupci, věřiteli i dlužníku velkého Okula-lalalala, mocná Planeto DADA, probuď se a vrať nám důvěru v neuvěřitelné.
My nesdělní nadělenci, nadělaní nesdělanci, Kyklopové polyfonie, Kyklopové polyfonští jsme překročili kedlubny dýňovými kroky a putovali vstříc záři svátku září, nechat vše přepadnout přes cimbuříjen k listopadni komu padni až k měsíci dvanáctému, měsíci pokání, k uprosinci.
My jednoocí, dvou- i trojocí, všeocí jakožto mnohoocí jménem i počtem očí svým podpisem stvrzujeme výše řečené:
(objevilo se nespočet podpisů inspirativních individuí, ale polil jsem je kávou a všechno zmizelo tak jako )
