Protože žiju jednou nohou a dvěma koly mimo divadlo, o „divadelní pipy“ si mi vcelku pravidelně říká a píše spousta lidí. A nedávno se někdo takhle kouzelně přepsal, což je vzhledem k mým novoročním divadelním vyhlídkám poměrně tematické…
V roce 2025 se totiž těším především na nástup dvou nových uměleckých šéfů: Michala Háby do Činoherního studia Ústí nad Labem a Ivana Buraje do Divadla v Dlouhé. Oba se již na dotyčných scénách coby režiséři představili v tom nejlepším světle (Hába Peerem Gyntem a Školou žen a Buraj Cestou dlouhým dnem do noci). A Michal Hába má na rok 2025 naplánované hned dvě ústecké premiéry: na Valentýna Pipi Dlouhou punčochu a v nové sezoně Válku s mloky. Činoherák pravidelně hostuje v pražském divadle Komedie, takže žádné výmluvy! A kdo ještě neviděl Hábova VOJCKA_jednorozměrného člověka v produkci Lachende Bestien v Divadle X10 s nezničitelným Markem Kristiánem Hochmanem, držitelem Ceny Divadelních novin za mužský herecký výkon uplynulé sezony, pro toho to je absolutní must see!
S očekáváním vyhlížím i premiéry dalších mých oblíbených režisérů: Nezvaného hosta Jiřího Austerlitze ve Studiu Hrdinů s neuvěřitelně zábavnými herci Kateřinou Neznalovou a Fedirem Kisem a dalšími a Hedu Gablerovou – naostro Jiřího Havelky poprvé v Činoherním klubu. A v neposlední řadě Paní Dallowayovou skvělé režisérky Anny Klimešové v Divadle Na zábradlí, pro které jsem vždycky měla slabost a možná doteď visí můj a Petřin portrét od KIVY na ochozu ve foyer…
Jako malá se těším také na novinky divadla Minor: Černého partyzána v režii nového ředitele Minoru Jana Jirků, který má na kontě zdejší hitovky Zá-to-pek! a Bratři naděje, inspirované hrdiny z naší historie, a ještě více na první minoráckou režii loutkového a objektového mága Jakuba Maksymova, inscenaci Pes Tutulák na Malé scéně. A nemůžu se dočkat, co nového připraví Pomezí – Lukáš Brychta se mi v rozhovoru pro Divadelní noviny svěřil, že by chtěl po loňské novince Krásný nový den, kterou diváci absolvují poslepu, vytvořit inscenaci s otevřeným průběhem…
K tomu mám ještě pár restů z uplynulého roku: Wernische Jana Nebeského na Nové scéně Národního divadla, Paní Bovaryovou Tomáše Loužného ve Stavovském divadle, Lhářky z Divadla LETÍ se třemi skvělými herečkami Natálií Drabiščákovou, Pavlou Tomicovou a Simonou Lewandovskou, Tmavomodrého Ježka ProART Company s multitalentovaným Ondřejem Kolínem, Pilota a Malého prince Jakuba Maksymova v Divadle loutek Ostrava nebo třeba inscenaci Horri-Bili-Cribri-Fax od Geisslers Hofcomoedianten, jejímž spoluautorem je herec Vojtěch Franců, který se loni blýskl také předlohou pro vtipnou interaktivní inscenaci Alchymisti – Zlatodějný teatrolab.
A ze všeho nejvíc se těším na jubilejní 30. ročník Festivalu Regiony v Hradci Králové, který je pro mě oslavou divadla a nabízí jedinečnou letní atmosféru a spoustu představení i koncertů pod širým nebem. Každoročně na konci června si tu užívám nálož skvělého tuzemského i zahraničního loutkového a objektového divadla v Divadle Drak a okolí i vysokou úroveň královéhradecké činohry v Klicperově divadle a Studiu Beseda. Snad se k těm letošním dospěláckým párty narozeninám podaří dovézt i nějakou činoherní pecku ze zahraničí, to bych festivalu i nám moc přála!
