Režisér, dramatik a herec Jiří Havelka (*1980) nastoupil jako umělecký šéf Dejvického divadla na počátku tohoto roku, divadlo však čeká od nové sezony rekonstukce. Novináři si mohli minulý týden prohlédnout prostory komplexu Galaxie, kam se v září přestěhuje nejen Dejvické divadlo, ale i Minor, 4 + 4 dny v pohybu, DanceConnected a DAMU. Společně tak rozžijí opuštěné bývalé multikino Galaxie na konečné metra C Háje, aby rozhýbaly kulturní mapu Prahy. V aktuálním rozhovoru pro divadelní.net, který vznikl při prohlídce právě rekonstruovaných sálů, Havelka například prozrazuje, jaké premiéry Dejvické divadlo na nové adrese čekají.
Jste ze stěhování nervózní, nebo se těšíte?
Ta emoce je pozitivní. Stěhování byl podstatný argument na miskách vah, proč funkci uměleckého šéfa přijmout. Věděl jsem, že divadlo jde do rekonstrukce, potažmo transformace i bez mého přičinění. A právě to mi přišlo jako příležitost: moment, kdy je možné změnit víc než jen sál, bar, klimatizaci, zvuk nebo světla. Takže ten pocit je pro mě dobrodružný a vzrušující.
Promítne se fyzický přesun i do dramaturgie příští sezony?
Fyzická rekonstrukce samotné budovy má dopad na všechno ostatní. V Dejvicích zůstane – v rámci dramaturgického uvažování a snahy o kontinuitu – v provozu kavárna Dejvického divadla s vlastním kulturním programem. Šatny, jeviště i hlediště ale musí projít rekonstrukcí. Herec si odnese svou krabici se jménem „Neužil“ a se svými zlomvazkami a vybalí si ji už tady. Myslím, že je dobře, že začínáme právě touto prostorovou, architektonickou proměnou – v podstatě od nuly. A to přirozeně ovlivňuje i to, co všechno se dá nově nastavit.
Co konkrétně?
Vycházím z toho, jak uvažujeme o dramaturgickém plánu, o výběru titulů a o tom, co by toto divadlo mělo v dnešním světě – v této konkrétní situaci – sdělovat a sdílet. Postupně tu asi budeme narážet na řadu omezení a technických problémů, ale rádi bychom si vyzkoušeli spoustu nových věcí, od způsobu zkoušení po provozní věci.
Kromě umělecké pestrosti – může nový prostor nějak oživit i zaběhnutý provoz divadla?
Přesně tak. Tady se dá v mnoha ohledech vyzkoušet úplně jiný způsob fungování. Nemusíme hned spadnout do běžného režimu: dva měsíce zkoušíme od desíti do dvou, vytvoříme novou inscenaci do repertoáru, jednu jinou musíme stáhnout, protože není kam uložit scénu – a tak pořád dokola. Galaxie nabízí zcela nové možnosti. Můžeme jinak přistoupit ke zkoušení, jinak pracovat s herci, zapojit nové spolupracovníky a celkově obohatit způsob, jakým divadlo vzniká. Samozřejmě je možné, že se to v některých ohledech nepovede – a nakonec budeme rádi za návrat do kamenného kukátkového divadla. Ale teď mě tenhle moment hledání hrozně baví.
Při prohlídce sálů jsme viděli i druhý, menší sál, kde budou mít šatnu herci. Ale kde budou pracovat ostatní zaměstnanci divadla – obchodní oddělení, tajemnice, produkce, ředitel…?
Velkou výhodou je, že nám byly v Dejvicích nedávno přiděleny prostory nad pokladnou, které zůstávají zachovány. Rekonstrukce se jich nijak nedotkne, takže základní provozní zázemí divadla zůstane na svém místě. Stejně tak ani kanceláře uměleckého vedení, které sídlí za kavárnou, rekonstrukce nezasahuje. Přesouvat se musí především herecké zázemí – šatny, úložné prostory, garderoby. Právě proto vzniká ve druhém sále nový prostor, kde budou vybudovány šatny, toalety a zázemí pro herce.
Takže se divadlo de facto rozdělí?
Kancelářské zázemí zůstane z větší části v Dejvicích, ale menší část bude mít své místo i tady v Galaxii. Snažíme se, aby v zadní prosklené části – v prostoru za sály – vzniklo společné místo, kde se budeme moci potkávat a propojovat se všemi sousedy z Galaxie.
Performativní kancelářský open space?
Ano! Moje tendence je co nejvíc zamezit tomu, že si sem všichni přeneseme, na co jsme zvyklí. Chtěl bych tu nechat otevřené průduchy, aby se mohlo stát něco nového, co nemáme zautomatizované, zajeté. Takže proto bude umělecké vedení sedět částečně i tady v Galaxii.
Budete se svými galaktickými sousedy spolupracovat i rámci konkrétních inscenací?
Doufám, že nás bude spolubydlení na jedné adrese s umělci a umělkyněmi z jiných oborů navzájem inspirovat. A konkrétně bych byl rád i za přímou spolupráci se studenty DAMU ze zbrusu nového studijního programu Světelný a audiovizuální design pro živá umění, protože i oni budou plni nových impulzů a nápadů.
Na Hájích nastuduje Dejvické divadlo minimálně dvě premiéry, na co se mohou diváci nejen z Jižního Města těšit?
Tu podzimní inscenaci budu režírovat já – půjde o autorský kolektivní projekt inspirovaný principy dokumentárního divadla (pracovně ji nazýváme Facka). Na jarní premiéru jsme pozvali irského režiséra Wayna Jordana, který společně s herci Dejvického divadla vytvoří zřejmě scénickou koláž na základě textů od francouzského spisovatele a dramatika Pierra Carleta de Chamblain de Marivaux.
