Ve dvou pražských divadelních prostorách se v současné době hraje Faust – částečně na motivy J. W. Goetha (ale jinak jde pokaždé o naprosto původní, originální autorská díla). Prvním je faustiáda Nanebevzetí doktora Fausta Milana Uhdeho ve Studiu Ypsilon, druhým zvláštní multikulturní projekt, jemuž se chci v této úvaze věnovat především, Nefaust autora, režiséra a producenta Filipa Jana Zvolského v Muzeu alchymistů a mágů na Malé Straně. Zdá se, že téma samo si říká o aktuální čtení.
Hra je vynikající!
Uhdeho veršovaný pokus o Fausta má jakousi bilanční polohu: je zralým souhrnem zkušeností dramatika a básníka s tématem. V něm si vtipně pohrává s Goethovou předlohou (nesnesitelná citová lehkověrnost, zaprodání vlastního svědomí a vytěsnění viny), ale i nově modeluje tradiční faustovské souvislosti (svůdná nabídka snadných řešení dnešních světových konfliktů, například toxickou drogou revolucí). Uhdeho „stýkání a potýkání se“ s Faustem je jeho dialog s příběhem, který díky Goethovi, po Homérovi a Dantovi, formuje novodobou evropskou zkušenost a její duchovní rozměry.
Do kontur prastarého faustovského příběhu o překročení všech mravních zásad a o ceně za toto překročení se vejde celý svět. Základ zůstává neměnný: mravní rozměr lidského konání. To je duše všeho živého, o níž jakýmkoli ďáblům světa od nepaměti až podnes jde. Vím, kolik hledání, verzí, variant, nalézání i zavrhování autor vytvořil, než došel k prvnímu určitějšímu tvaru hry. A ani Nvotova inscenace v Ypsilonce není nic definitivního. Je to jen jedno zastavení, příležitost k rozvinutí. Řada režisérů se náročného úkolu moderní veršované hry s filozofickým přesahem zalekla, bohužel zejména ti, respektive ty, pro něž byla stvořena.
Principál Ypsilonky Jan Schmid, který hru několik měsíců před smrtí nadšeně přijal, už neměl bohužel příliš sil na to ji nastudovat. A tak Nvotova inscenace nepadla zrovna do šťastného období souboru. Ale přesto by byla chyba pro kterékoli divadlo, kdyby se dosud relativně menším ohlasem Nvotovy inscenace, jež je stále na repertoáru, kterákoli dramaturgie kteréhokoli divadla dala odradit. V té hře jsou skryté poklady, které dosud čekají na svá jevištní objevení: hledá se její dramaturg!
Mefisto kontra Wagner?
I tak by mohl znít podtitul Nefausta, autorské site-specific inscenace Filipa Jana Zvolského, odehrávající se v malostranském Muzeu alchymistů a mágů. Zdánlivě pouze komerčně turistické prostředí není pro tuto inscenaci vůbec samoúčelné, nýbrž „hraje“. Scénografii alchymistické laboratoře výtvarně navrhli Nikola Tempír, Michal Syrový a Václav Misař (videomapping Jiří Karásek). V průběhu představení projdeme celý dům až na půdní věž, půdy jsou dvě a obě se stávají hracím prostorem. Pohybujeme se tu – doslova i metaforicky, žánrově i kvalitativně, metafyzicky i fyzicky – nahoru a dolů.
Začíná se dole v divadle, u nejtriviálnější podoby faustovského mýtu, loutkářské, „pimprlové“. A znovu se k této dávné tradici inscenace vrací ve třetím obraze, kdy je živě figurována Jarmareční píseň z Faustova domu. Přihlížející Mefisto (Petr Halíček) v roli diváka-kibice v obou případech zpochybní celý faustovský příběh, ba existenci samotného Fausta. Mefisto si místo toho stvoří Wagnera (Vít Levinský), už u Goetha školometského učence, který ve druhé části inscenace pracuje na výrobě umělého člověka. Z Wagnera se tak vyklube zdatný Mefistův protihráč, který jej příběhem provází. Slabší je to s dalším ďáblovým umělým výtvorem, Markétkou (Tereza Blažková). Ta se Mefistovi – zdá se – moc nepovedla. Měl to být Wagnerův ženský protějšek, sledujeme však dosti přízemní stereotyp manželky – postava je tak nevyhnutelně oproti goethovskému archetypu zploštěna spíše do jakési estrádní šarže.
Zato Mefisto v sugestivním, znepokojivě nejednoznačném podání Petra Halíčka je lahůdkou. Je to skutečný hybatel představení (téhož pozoruhodného herce jsem viděl před časem v mladoboleslavské inscenaci Fausta, kde hrál pro změnu titulní roli). Faust jako postava ve Zvolského textu i inscenaci absentuje. Divák vidí jen jeho načrtnutou loutkovou podobu – nahrazuje ho Wagner a pak Wagnerem stvořený fiktivní Homunculus v podobě videomappingu. Ten Mefistovi může místo Fausta klidně upsat duši – tu totiž jako umělý výtvor nemá. Wagner si ovšem jako každý sebestředný intelektuál myslí, že tím ďábla podfoukne.
Mrazivá aktuálnost
Jak to nakonec dopadne, není třeba prozrazovat. Zvláště ne dnes… Ve chvíli, kdy se lež stane legitimní, akceptovanou strategií, dokonce komparativní výhodou jak v životě, tak ve vrcholné politice a na sociálních sítích, je všechno ostatní jen logickým důsledkem. Rozhlédněme se očima tohoto příběhu po světě: Mefistofelové vítězí na všech frontách. A dva nejmocnější muži planety na tom postavili všechno ostatní: zlý duch amerického prezidenta, miliardář Elon M. (Mefistofeles?) má jedinečnou moc rozšířit mezi miliardy lidí i tu nejstupidnější koninu, která je od té chvíle „svatou pravdou“. Ve věčném příběhu o prodeji duše – jako dnes a denně v žité realitě – se tak ve velkém naplňuje i prodej lidského svědomí. Ve světě bez Boha, přesněji bez jakéhokoli mravního základu veškerého našeho vegetování. Ať s faustovským příběhem naložíme jakkoli, dokonce i když vynecháme samotného titulního hrdinu, vždy se nám do něj nepřímo, obrazem, metaforou, propíše současná realita. A dnes o to drastičtěji.
Heslo „žádná osobní zodpovědnost neexistuje“, což je v současné době pro miliardy lidí – stejně jako lež – běžným narativem, se dříve nebo později člověku, společnosti, lidstvu a vesmíru vrátí. To je podpovrchové téma všech faustovských příběhů, s nimiž jsem se kdy setkal.
Studio Ypsilon, Praha – Milan Uhde: Nanebevzetí doktora Fausta. Režie Juraj Nvota, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková-Rusínová, hudba Miloš Štědroň, Dominik Renč, Jan Bradáč, projekceErik Bartoš, pohybová spolupráce Barbora Skočdopolová. Premiéra 7. a 9. června 2024.
Divadlo Apropo, Praha – Filip Jan Zvolský: Nefaust. Režie Filip Jan Zvolský, hudba Petr Babický, výprava Nikola Tempír, Michal Syrový, Jiří Karásek, Václav Misař, Helena Babická, loutky Václav Krčál. Premiéra 1. prosince 2014. Obnovená premiéra 24. dubna 2024.
