Golem je první inscenací dua Jakub Vašíček (režie) a Tomáš Jarkovský (dramaturgie), známého především z domovského Divadla Drak, která vznikla pro Divadlo v Dlouhé. Poetika dlouholetých tvůrců divadla pro dětského diváka se zde setkává s hereckým souborem pražské scény. Ústřední postavu Johana fascinovaného legendou o Golemovi tak ztvárňuje Martin Matejka, rabiho Löwa, údajného původce oživlé hliněné sochy, Jan Vondráček. Fiktivní, ale i na skutečnosti založené postavy opředené tajemnými historkami a mýty doplňují osobnosti z historických reálií. Objevuje se Rudolf II. (Tomáš Turek), vladař sídlící v Praze proslulý svým hlubokým zájmem o mystiku a alchymii, i Rudolfův bratranec a rádce Leopold (Jan Staněk), biskup pasovský a štrasburský, který se později účastní vojenského tažení na Prahu. Další část spletitého příběhu vychází ze setkání Johana s tradičními loutkáři (Pavel Tesař a Magdalena Zimová), k nimž se přidá na jejich turné s Faustem, aby se dostal do Prahy.
Už ze samotného vyjmenování protagonistů je jasné, že fabule inscenace není jednoduchá a obsahuje více než jednu příběhovou linku. První z nich se věnuje vzniku pražské legendy a odhaluje proces tvorby Golema. Rabi Löw potřebuje kapku lidské krve, využívá tedy asistence své dcery (Eva Hacurová), jejíž zdravotní stav se ale po Golemově oživení rapidně zhorší. Jako by rozpohybování neživé hmoty neslo daň na zdraví toho, kdo svou krev poskytl. Při péči o nemocnou dívku je Golem ponechán bez dozoru, začne ničit Staré Město a rabi Löw mu nevyhnutelně musí vyndat šém a opustit Prahu.
Paralelu s Golemovým rabováním nabízí Leopoldovo tažení na hlavní město. Mazaný rádce však nejprve musí pod příslibem oživení Golema zmanipulovat Rudolfa, aby podepsal dokument umožňující vstup jeho armády do Prahy. Rudolf ale ve své obsesi legendou Starého Města není sám. Třetí příběhová linka sleduje její odkrývání věčným studentem Johanem, jehož kočovné loutkové divadlo zavede až na Rudolfův dvůr. Tam sice neuspěje, k cíli svého hledání se ale (i přes zaprodání duše) nakonec dostane.
Aby toho nebylo málo, jednotlivá vyprávění se různě střídají, překrývají a přelévají do sebe navzájem. Příběh doktora Fausta, který je opakovaně loutkovodiči rozehráván na malé scéně s tradičními marionetami, se nápadně podobá tomu Johanovu – i v něm stále sílí posedlost nadpřirozeným a touha po nesmrtelnosti. Nakonec marionety z jeviště úplně zmizejí, Faust s Johanem splyne a ďábel, tentokrát už ne dřevěný, ale v lidské podobě, si přichází pro samotného loutkovodiče.
Všechny dějové linky přitom spojuje výtvarná preciznost, jíž obzvláště vynikají loutky. K tradičnímu loutkovému Faustovi se sice přistupuje s očividnou ironií, nezapomíná se ale na detaily jako například plechové hřmění u vyvolávání čerta. Když ožívá Golem, hliněná figurka přirozeně nabývá objem skrze svůj stín, který při iluzi chůze docílené otáčením figurky ze strany na stranu působí až hrozivě. Všechny scény se navíc odehrávají v prostředí velké magické badatelny, kde se pohybují i samy knihy, létají kusy oblečení a ožívají další objekty.
Je škoda, že inscenace z velmi dobře vybudované tajemné atmosféry nečerpá více. Ansámbl Divadla v Dlouhé sice výborně zvládá sborově zpívané pasáže, které se na ní výrazně podílejí, v intimnějších scénách, jež vyžadují preciznější práci s loutkami, ale trochu pokulhává. V množství dějových linek se navíc i přes obdivuhodné efekty tajuplná nálada trochu ztrácí. A původně exponovaná témata jako až chorobná fascinace nevysvětlitelným a nadpřirozeným zanikají v přívalu událostí. Propojení dvou velkých legend, Fausta a Golema, je nepochybně pozoruhodné, v téměř dvouhodinové inscenaci se ale stává (zejména pro dětského diváka) těžko usledovatelným. Historické okénko představující Rudolfa a jeho zákeřného bratrance je sice trefnou paralelou Golemova bájného rabování, prostor, který je mu věnován, však ukrajuje ze scén zabývajících se fascinující židovskou mystikou. Kromě legendy o Golemovi se v inscenaci zmiňuje souhrnný pojem kabala označující filozofii, jejíž ústřední myšlenkou je kontinuální vztah mezi člověkem a Bohem. Tvůrci za sebou očividně mají poctivou rešerši, a tak je škoda, že téma pouze naťukli, stejně jako některá další. Mnoho z nich by si zasloužilo samostatnou inscenaci.
Divadlo v Dlouhé, Praha – Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček: Golem. Námět Iva Pecháčková, režie Jakub Vašíček, dramaturgie Tomáš Jarkovský, výprava Karel Czech, hudba Daniel Čámský. Premiéra 29. března 2025 (psáno z uvedení 8. dubna 2025).
