Ten, kdo napravil bohy

Hodnocení kritiků (5):
★★★★★ (1)
Hodnocení diváků (4):
★★★★★ (2)

Sdilej

Současný svět urgentně potřebuje hrdinu. Patrné je to nejen z večerních zpráv, ale také z divadelního dění: zatímco v londýnském West Endu byl na konci června se vší pompou uveden muzikál Hercules na motivy stejnojmenného animovaného filmu studia Walta Disneyho, před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově se jen o pár dní později odehrála premiéra nové hudebně-divadelní adaptace herkulovského mýtu. Pro Malé divadlo z Českých Budějovic ji napsal jeho současný umělecký šéf David Košťák, režíroval bývalý umělecký šéf Petr Hašek, hudbu složil David Hlaváč, texty písní vytvořila Helena Koblischková. Jak si sehrané kvarteto se známou a v umění hojně zpracovávanou látkou poradilo?

Inscenace Malého divadla je rodinný titul (hraje se odpoledne za denního světla), takže Košťák se přirozeně vydal úplně jinou cestou než například Seneca v tragédii Šílený Herkules, s níž se české publikum mohlo před pár lety setkat na Antické Štvanici anebo ve Studiu Marta. Zobrazuje nejstinnější okamžik působení mytického hrdiny – vraždu vlastní ženy a dětí pod vlivem šílenství, které na něj seslala bohyně Héra. Herkules byl totiž levobočkem jejího manžela Dia a tento motiv zachovali i adaptátoři z Malého divadla, avšak Héra se mstí méně drasticky, přičemž na špinavou práci má svého syna, boha války Área, který na stále úspěšnějšího polovičního bratra začne žárlit. To v úspěšné disneyovce z roku 1997, na které jsem vyrostla, Herkulův rodokmen rovnou přepsali, z Héry a Dia učinili milující rodiče žijící v harmonickém svazku a za strůjce všeho zla, tedy i Herkulova svržení mezi smrtelníky, označili Háda, který si o to coby temný bůh podsvětí samozřejmě koledoval.

Bůh Áres, kterého do boje proti Herkulovi pohání hlavně žárlivost, se svými nohsledy. Zleva Václav Hoskovec, David Bolech, Jan Klindera a Sara Maďarová. Foto Lucie Urban

Shodně s filmem se však Košťák zaměřil na Herkulovo dospívání a pojednal mýtus coby klučičí iniciační cestu, přičemž se zamýšlí nad tím, co to vlastně znamená být hrdinou. Jak pravil Spider-Manův strýček: „S velkou silou přichází velká zodpovědnost.“ Americký i český Herkules tedy nejprve zjišťuje, že jeho nadlidská síla, kvůli které se mu nedaří zapadnout, má božský původ, a vydává se hledat své kořeny. Ti, kdo se jeho osobou cítí ohroženi – ať už Hádes, či Héra s Áreem –, se mu v tom pochopitelně snaží zabránit, ale čím obtížnější úkoly před Herkula stavějí, tím více roste jeho síla a sláva. A hrdinovi se do cesty na vrchol počne stavět vlastní ego. Košťák tento motiv – v podstatě jde o variantu hybris, zpupného překročení dobré míry – rozšiřuje na celé lidské společenství, zastoupené ještě Herkulovou matkou Alkménou, věštkyní Kassandrou a chórem pozemšťanů: Herkula si jeho okolí zbožští, uctívají jej místo Olympanů (na průčelí chrámu dokonce nechají vyrazit jeho jméno). A není divu – vždyť i sami bohové se dopustili hybris, když na rozdíl od Herkula zapomněli, že mají v první řadě pomáhat lidem, a nechali se unášet vlastními vášněmi. Jenže kde přestane vládnout boží řád, tam se uhnízdí chaos. V řecké mytologii jej ztělesňují titáni, prastaří bohové, které Zeus kdysi porazil a spoutal. A Herkules stane před misí obtížnější než všech dvanáct úkolů od krále Eurysthea dohromady: musí napravit bohy a zachránit celý svět před chaosem, který sám způsobil… A svaly mu tentokrát nepomohou.  

Košťák zkonstruoval příběh zručně, dbá na vyvážený poměr vtipu a napětí, akce a kontemplace. Snad jen ten závěrečný obrat z neštěstí v happy end se udá až příliš rychle, na druhou stranu umožňuje divákům a divačkám, aby se na chvíli stali hrdiny a hrdinkami a nesli zodpovědnost za osud světa na svých bedrech, což je důvtipné řešení. Drajv dění dodává Hlaváčova hudba, která čerpá z různorodých hudebních zdrojů, od rapu přes pop music až po ukolébavku. Scénář i texty písní navíc invenčně pracují s množstvím odkazů na antickou mytologii, které si budou užívat převážně dospělí diváci a divačky, ale dětem zároveň nebudou bránit v porozumění. Jeden příklad za všechny: „Halí belí, Pegas v zelí / a kentauři v petrželi.“

Nemejský lev obestřený premiérovým deštným oparem. Foto Lucie Urban

Od divadla před Otáčivým hledištěm ovšem lidé očekávají také velkou show, a té se přítomným dostává vrchovatě, byť hraní v plenéru za denního světla pro tvůrčí tým znamená značně ztížené podmínky. Především se nemůže spolehnout na kouzlo divadelních reflektorů, které přirozeně vedou pohled publika a propůjčují zámecké zahradě nečekanou hloubku. Scénograf Ján Tereba ovšem navrhl kromě několika antikizujících kulis (včetně zřítivšího se chrámu) také ohromující loutky, respekt budil zejména Nemejský lev ve velikosti slona, kterého animovalo několik vodičů skrytých mezi jeho končetinami.

Božský svět včetně bájných bytostí byl od lidského světa hrajícího všemi barvami odlišen jednotnou stylizací kostýmů, masek, líčení i dalších prvků výpravy do šedobílé barvy evokující mramor. Olympský palác přirozeně ztělesnil letohrádek Bellarie a hojně se pracovalo i s točnou, jejíž pohyb zvyšoval dojem akčnosti dění – a když chtěl Herkules demonstrovat svou sílu, tak hlediště prostě sám roztlačil! S trochou ironie by se dalo říct, že s tvůrčím týmem na premiéře spolupracovalo i počasí (ovšem na úkor pohodlí účinkujících a publika): když se Herkules vydal do Poseidonovy podvodní říše, začalo pršet, takže se rázem namočili úplně všichni, a déšť neustal ani během epizody v podsvětí, přičemž dešťový opar ještě více podpořil přízračnou atmosféru, která by jinak byla plně v gesci kouřostroje.

Rapový duet Herkula (Ondřej Běhan) s kentaurem Cheironem (Jiří Brnula). Foto Lucie Urban

V atletickém Ondřeji Běhanovi Malé divadlo našlo ideálního představitele Herkula, jenž osmdesátiminutové představení nejen odehraje, ale také utančí, uzpívá a odsportuje s hrdinským zápalem a zároveň pečlivě vystaví proměnu titulního reka od naivního kluka přes uctívaného suveréna až po pravého hrdinu, který ví, že nejdůležitější sval je srdce. Jiří Brnula coby kentaur Cheiron představuje ukázkového komického „sidekicka“, společníka hlavní postavy, s nímž se Herkules propojí především přes pocit, že ani jeden nikam nezapadá – oba jsou napůl bůh a napůl člověk, ale Cheiron má nadto čtyři nohy, což z něj činí ještě většího vyvrhele. Publikum si ho však nemůže nezamilovat, obzvláště v rapovém duetu s Herkulem: tak schválně, kdo jste viděl kentaura tančit? Božská suita v čele s proradnou Hérou Dany Ibragimové a rtuťovitým Áreem Václava Hoskovce ze svých vyvýšených stanovišť rozkošnicky exponuje svou pohodlnost a ješitnost. A Elišce Mesfin Bouškové v roli Herkulovy ustarané matky Alkmény náleží jedno z nejdojemnějších pěveckých čísel večera, píseň o těžkostech mateřského údělu: „Takové oběti, co děláš pro děti, nesložíš k nohám žádného boha.“ Funkci antického chóru s přehledem zastane pěvecký sbor Veselé chvíle, který vzešel z aktivity někdejších studujících DAMU, vybraným členům tedy nedělá problém tu a tam vplout do jedné z postav či animovat loutky.

Po Úplně celé české historii Janka Lesáka a Natálie Strýčkové Preslové, která měla loni derniéru, má Malé divadlo na Otáčivém hledišti další inscenaci pro celou rodinu, u níž se budou bavit nejen děti, ale také dospělí. Potřebujete hrdinu? Vyrazte do Krumlova a možná zjistíte, že se skrývá v každém z nás!

Malé divadlo České Budějovice (Otáčivé hlediště Český Krumlov) – David Košťák, Petr Hašek: Herkules. Režie Petr Hašek, asistentka režie Kamila Mottlová, Kateřina Štětková, scénář a dramaturgie David Košťák, texty písní Helena Koblischková, hudba David Hlaváč, choreografie Kamila Mottlová, scénografie a loutky Ján Tereba, kostýmy a muppeti Jitka Nejedlá, zvukový design Roman Hron, speciální efekty Martin Furch, David Kubec. Premiéra 12. července 2025 před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově.

Další čtení

Další čtení