Zrod přátelství lze vnímat jako sérii drobných mikrosituací, maličkostí vedoucích k více či méně trvalému poutu. Nezáleží na tom, zdali jde o vztah mezi mužem a ženou, dospělým a dítětem… či snad mezi kouzelníkem a jeho králíkem, jak je tomu v nově uváděné inscenaci Trygveho Wakenshawa, který od listopadu loňského roku uvádí v Divadle v Řeznické svou komediální pantomimickou show Hloupé maličkosti právě o takovém přátelství.
Trygve Wakenshaw je čtyřiačtyřicetiletý novozélandský umělec dlouhodobě žijící v Čechách. V oblasti komediálního žánru jde o respektovaného tvůrce, který sklízí na zahraničním poli spoustu uznání. V Čechách se kromě této sólové performance podílel na režii inscenace Mime on the Moon Radima Vizváryho (premiéra 2. října 2023, Švandovo divadlo, Praha) a spolu s Vandou Hybnerovou a Annou Polívkovou ho brzy uvidíme na jevišti Nové scény Národního divadla v inscenaci Pluto (premiéra se chystá na 6. března).
Wakenshaw přináší na jeviště klasickou pantomimu v duchu Marcela Marceaua, pevně semknutou s vlastním absurdně dadaistickým humorem. Jeho pohybový projev se vyznačuje jemností a precizností. Prázdná scéna se tak v rámci několika pohybů rukou a těla promění ve vytouženou scenerii – ať už jde o kouzelnickou show, diskotéku, palubu letadla, nebo třeba opuštěnou chaloupku uprostřed zimní vánice. Wakenshawův pohyb je umělecká kresba v prostoru, jíž dominují úchvatně elegantní ruce coby umně a plnohodnotně využitý výrazový prostředek.

Dění v Hloupých maličkostech doplňuje zvuková kulisa. Jednak jde o hudební doprovod, trefně podtrhující emotivní rozložení dané situace, ale především Wakenshaw do dění zapojuje své umění „zvukové“ pantomimy, kdy po vzoru animovaných filmů vtipně pointuje mnohé ze svých výstupů pro předměty či děj charakteristickými citoslovci. Jako příklad nechť mi poslouží kouzelnické vystoupení, v němž vytahuje nespočet o sebe řinčících šavlí, aby je mohl pozvolna zabodávat do magické krabice se sličnou asistentkou. Každý „břink“ doprovází ústy vytvářenou zvukovou charakteristikou. Radost pohledět i poslyšet.
Wakenshaw je mistrem překvapení, a to hned v několika úrovních. Z hlediska situačního se některé postavy a situace opakují (výstup kouzelníka), Wakenshaw však pokaždé zapojuje nové, neotřelé nápady. Diváka jimi však nezahlcuje, vždy jde o decentní úpravy charakteristik či přidání nového elementu, kterými udržuje pozornost publika.
Obratnost a překvapivost se projevují i v kompoziční a obsahové rovině, v nichž se vždy jen těžko předjímá, jak se situace bude vyvíjet. Finální obraz toho, „o čem to vlastně bylo“, vzniká až v samotném závěru, kdy do sebe zdánlivě nesouvisející střípky mozaiky zvolna zapadnou a z komediální show odvane vrstvička průběžné – byť decentní a srdečné – sentimentality. O to výrazněji v tu chvíli vynikají groteskní pointy.
I ve směru přelévání žánrů Wakenshaw exceluje – každá situace, která získává nádech patosu, je záhy roztříštěna komediální vsuvkou, stejně jako je každá dlouhotrvající humorná situace vyrovnána melancholičností, sentimentalitou či dojemností. Wakenshaw balancuje na ostří žánrových nožů s neuvěřitelnou lehkostí a sebejistotou, která z klaunerie činí emoční horskou dráhu. Za vrcholný zážitek považuji v tomto ohledu výstup, kdy pubertální diskotéková párty plná mladických trapno-situací (například když při první sexuální interakci nejdou dotyčnému sundat kalhoty přes zavázané boty) přeroste v jímavý obraz rodiny a dospívání, v pohybovou poezii doplněnou křehkou skladbou Patricka Watsona Je te laisserai des mots.

Avšak emoční křivka se nepohybuje pouze na škále humor–sentimentálno, ale absorbuje do sebe i polohy absurdity a morbidity. Inscenace obsahuje spoustu bizarních momentů, které zachycují i temnější odstíny života. Králík tak zvládne absolvovat jízdu na horské dráze a sličnou asistentku po nevydařeném triku rozdrtí motory letadla…
Zákoutí, do nichž Hloupé maličkosti pronikají, pokrývají různorodé situace a sféry lidské společnosti. Wakenshaw má jejich formu a zpracování vždy pevně v rukou. Na první pohled nesourodé skeče propojuje s ladností různými pohybovými miniaturami, při nichž nás přirozeně navede právě tam, kam potřebuje.
Publikum je při každém představení nepředvídatelný element. Těžko říct, zdali měl na mnou navštívené repríze hlavní představitel šťastnou ruku, anebo se mu to podaří pokaždé, ale to, jakým způsobem „očaroval“ ke spolupráci vybrané jedince z první řady, bylo ohromující. Běžná ostýchavost se proměnila v hravou součinnost, v níž Wakenshaw například přesvědčil jednoho dobrovolníka, aby snědl a následně vypudil fiktivní kartu, dalšího silou pantomimické hypnózy přivedl na jeviště a nejodvážnějšího z přítomných uhranul natolik, že společně skvěle sehráli nesmírně vtipný komediální výstup. Wakenshaw tak explicitně prokázal dialogické možnosti, komunikativnost, všeobecnou srozumitelnost a působivost nonverbálního divadla.
Pantomimické umění v sobě již od svého vzniku nese cosi neuchopitelně magického a lákavého, co se Wakenshawovi daří skvěle absorbovat. V inscenaci totiž nejde pouze o spojení osudů jedné osamělé kouzelnické duše a nalezeného králíka. Trygve Wakenshaw probouzí naše dětské já, neznající hranice fantazie, a umožňuje divákům prožít uhrančivé dobrodružství ve světě, který je očím neviditelný.
Divadlo v Řeznické, Praha – Trygve Wakenshaw: Hloupé maličkosti. Autor a účinkující Trygve Wakenshaw. Premiéra 13. listopadu 2024 (psáno z uvedení 23. ledna 2025).

