Inscenace Richard 3, 2, 1… teď! Malého divadla v Českých Budějovicích vychází z příběhu anglického krále Richarda III., který v divadelním prostředí známe především z historické tragédie Williama Shakespeara. Richard se narodil jako osmý a nejmladší syn v královské rodině, a i přesto, že se nakonec stal čtvrtým, jenž se dožil dospělosti, byla jeho cesta na trůn spletitá. Po smrti staršího bratra, krále Eduarda IV., vůči němuž byl za života podle dostupných informací velice loajální, nechal uvěznit a posléze popravit jeho strážce i rádce pro údajnou přípravu jeho atentátu. Následníky trůnu měli být Richardovi synovci. Malého Eduarda a Richarda – prý z bezpečnostních důvodů – přikázal převézt do Toweru. Stejně tak byli uklizeni mnozí šlechtici a příznivci předchozího panovníka. Ty nechal Richard propustit až po svém korunování, kdy byla veřejně zpochybněna vláda Eduarda a jeho synové označeni za nelegitimní. Osud dvou chlapců po uvěznění nicméně zůstal neznámý a právě podezření z jejich vraždy udělalo z Richarda jednoho z nejznámějších padouchů napříč historií. Toto prizma Shakespearovo drama, v němž je titulní hrdina kulhající hrbáč, jen rozvíjí.
Režisér Emil Rothermel s dramaturgem a autorem scénáře Davidem Košťákem pracují se silnou pověstí historické postavy, která se v mnoha případech ukázala jako fabulace vzdalující se prokazatelným faktům, jako s něčím k prozkoumání. Nepátrají ale po tom, jaký Richard asi ve skutečnosti byl. Prostřednictvím inscenace pro dospívající publikum se ptají, jak vzniká – a nezáleží, jestli opravdový, či hypotetický – řetězec násilí, jenž ho dostal na trůn. Série vražd na anglickém dvoře se stává perfektní příležitostí zahrát si oblíbenou společenskou hru Městečko Palermo, do níž publikum uvádí Václav Hoskovec jako Richard III. Aktivitu prezentuje jako exkluzivní klání o trůn. Ten, kdo vydrží naživu nejdéle, nakonec titul krále získá. Hoskovec se postupně zbavuje většiny diváků, přičemž do hry nenásilně vkládá Shakespearův příběh. Dojde na vraždu staršího bratra, svádění ovdovělé Lady Anny, odstranění synovců i věrného pobočníka Buckinghama. Stejně jako v renesančním dramatu Richardovo řádění nakonec zastaví až povstání hraběte Richmonda. Při souboji s ním za sebou zanechá krvavý anglický vládce už jen ikonickou větu „Království za koně!“. Ta se v Malém divadle mění na „Království za trochu empatie!“.

Právě na Richardovy vnitřní pohnutky je v textu Davida Košťáka kladen velký důraz. Šlechtic, který je po stovky let kvůli tudorovským historikům a nejhranějšímu dramatikovi, jenž z nich čerpal, vnímán jako proradný a fyzicky odpudivý, pociťuje velkou křivdu z neustálého odmítání. Richard v Malém divadle s publikem sdílí myšlenku, že se do nepřijetí již narodil, a odhaluje své motivace. Ty jsou do jisté míry – a zvlášť pak v kontextu středověku – strategií přežití. Pokud mu sympatie ostatní neprojevují, je odhodlaný si je brát sám. Přiznává také, že je pro dosažení uznání ochotný využít extrémních prostředků, doslova se snaží „získat ránou pohlazení“ a „nenávistí lásku“. Hoskovec skvěle přepíná mezi sebevědomým šlechticem schopným skrze hru zmanipulovat celý anglický dvůr a zranitelným chlapcem snažícím se zorientovat ve vlastních emocích, které ale stále častěji sklouzávají ke vzteku a obviňování okolí. Krvavý panovník se tak v tomto výkladu stává soudobým incelem. Označení, jež vychází ze zkratky nedobrovolného celibátu, se týká především mladých mužů frustrovaných z nedostatku romantických a sexuálních vztahů. Pocity zmarnění ústí ve ventilování hněvu zejména prostřednictvím online komunit. Ty u uživatelů podporují nenávistné projevy sklouzávající k mizogynním ideologiím a v krajních případech až k násilí.

Sociální bublina incelů se často překrývá s tzv. manosférou, která označuje online prostory propagující mizogynii, maskulinitu a opozici vůči feminismu. Jejím nejznámějším představitelem je v současnosti Andrew Tate, algoritmy sociálních sítí ale pubertální i mladší chlapce zavádějí k dalším znepokojivým tvůrcům, kteří „z kluků dělají muže“. Manosféra tak představuje další nebezpečí internetu, s nímž budeme muset začít v rámci preventivních programů pro mládež počítat. Formát, jímž téma s lehkostí zpracovává Malé divadlo, může být pro započetí debaty s dospívajícími určitě přínosný. Zahrnutí hry je nepochybně zábavné. Hoskovec zvládá její moderaci i přirozené interakce s diváky, přičemž klání nenuceně vrací do rámce příběhu z klasického dramatu. Volba vyjít v inscenaci z postavy Richarda III. se také jeví jako šťastná, ač scénář zachovává z dramatu opravdu jen kostru. Trénovat empatii a kritické myšlení na stovky let vzdálené postavě sice na první pohled působí složitě, právě velký odstup a nánosy výkladů i nepochopení ale připravují ideální půdu k diskusi. Nakonec snad království opravdu získá ten, kdo se ještě před spuštěním řetězce násilí k rozklíčování emocí dobere.
Jihočeské divadlo, České Budějovice – David Košťák: Richard 3, 2, 1… teď!. Režie Emil Rothermel, scénář a dramaturgie David Košťák, hudba Jan Čtvrtník. Psáno z premiéry 26. září 2025 v Malém divadle.

