Už po jednatřicáté se Hradec Králové v půlce června rozhýbal tradičním „Divadelňákem“, mezinárodním festivalem Regiony. O jeho opening se tentokrát postarala hodně svérázná adaptace klasické Shakespearovy tragédie Macbeth pod titulem The Tiger Lillies in a Macbeth Song. Katalánská divadelní skupina La Perla 29 se spojila s kultovní londýnskou hudební skupinou The Tiger Lillies, aby Macbetha, někdo by řekl již obmešené drama, pro 21. století vzkřísily překvapivým a objevným jazykem. Kdo však Tiger Lillies zná, toho inscenace nepřekvapila – směs meziválečného kabaretu, grotesky, punku a pro La Perla 29 typické poetičnosti přinesla do Klicperova divadla nebývalou energii, pohříchu však až po výrazně rozpačité první třetině představení.
Schéma inscenace v režii Oriola Broggiho stálo na poměrně jednoduchém střídání původního Shakespearova textu, který interpretují Màrcia Cisteró, Stefán Halldórsson a Andrew Tarbet ze souboru La Perla 29, a hudebních vstupů tří čarodějnic. Ty ztvárňuje právě svérázná britská kapela, snadno rozpoznatelná především pro typický zpěv Martyna Jacquese a zvuk postavený na jeho výrazném akordeonu, odkazující na tradici meziválečného berlínského kabaretu. Tříčlenná kapela, kde vedle Jacquese hrají ještě perkusista Budi Butenop a basák a hráč na pilu a theremin Adrian Stout, zachovala i své typické outfity zahrnující buřinky, obleky a výrazné klaunské líčení.
Do scény vraždy krále Duncana se však představení jevilo jako slepenec dvou linií, které jako by o sobě ani nevěděly. A možná i proto těžkopádně přešlapovalo na místě, energické hudební produkci navzdory. Vražda krále roztažená do stopáže jedné celé písně působila až nekonečně. Ztvárněna je groteskním náznakem bodání, jež nejprve páchá Macbeth, pak Lady Macbeth a nakonec se oběť svíjí pod útoky, které už nečiní nikdo. Španělská i anglická trojice na sebe od tohoto okamžiku nicméně začne více reagovat a spojí se v kompaktní celek. Příběh ambiciózního, ale morálně labilního válečníka, jehož manželka a proroctví tří čarodějnic donutí k vraždě, získává v atmosféře kabaretu absurdní rozměr, když například zpěv o zabíjení doprovází veselá a skočná muzika.
Herecká akce souboru La Perla 29 je pozoruhodná především ve schopnosti trojice fluktuovat mezi jednotlivými aktéry dramatu. Diváka to nutí k extrémní pozornosti, ale zároveň se vnucuje otázka, jestli je vůbec důležité postavy rozlišovat. V jejich smazání, respektive transpozici na mocenský jazyk jako takový, která se manifestuje buď řečí, nebo hudbou, anebo dokonce dialogem slova mluveného a zpívaného, se odhaluje potenciál Shakespearova dramatu na bazální rovině jako představení moci řeči nezávislé na jejím nositeli, mluvčím. Téměř před koncem dokonce Marty Jacques posune hru starou 420 let do nejaktuálnější přítomnosti, když vyzývá k zastavení ruského diktátora Putina. Vnucuje se nicméně otázka, proč podobných aktualizací (tato navíc působila spíše jako momentální zpěvákův nápad) inscenace nenabídla víc. Zasazení dramatu do meziválečné poetiky to v podstatě vyžadovalo.
Tady je možná dobré dodat, že představení tradičně předcházelo vystoupení všech organizátorů festivalu, při němž ředitelka Klicperova divadla Eva Mikulková zmínila, že důležitými partnery letošního ročníku jsou také Česká televize a Český rozhlas, přičemž odsoudila snahu současné české vlády dostat je pod svou kontrolu zrušením jejich financování prostřednictvím koncesionářských poplatků a převedením na státní rozpočet. Veřejně deklarovala, že se festival zapojí do chystané výstražné stávky obou médií za zachování jejich stávající podoby a nezávislosti na aktuální politické reprezentaci. Kritika totalitní podstaty tohoto aktu české vlády se s představením dokonale spojila v komplexní vyjádření vzdoru proti krádeži dialogu. A právě dialog je zároveň tématem letošního ročníku festivalu.
Vraťme se ale závěrem k inscenaci. Takřka dvouhodinový digest Shakespearova dramatu je především exhibicí The Tiger Lillies, což závěrečné masivní ovace vestoje jen potvrdily. Shakespeare může jako značka jistoty už leckoho otravovat, nicméně podobné mashupy ho stále vracejí do hry. Části, jež obsluhují Tiger Lillies, mohou působit jako komentář, ve skutečnosti ale vytvářejí atmosféru, environment Macbethova světa, který svou poetikou posouvají k tragikomičnosti, k výsměchu fatálnosti mocenských aktivit. Macbeth se díky tomu stává labelem uzurpátorských mechanismů přenositelným na všechny stávající i budoucí aktéry politických konfliktů. V tomto ohledu se tvůrčímu týmu povedlo Shakespeara představit jako hlas, který stále může něco veřejně sdělit, silnější harmonizace obou složek inscenace by nicméně celkovému vyznění výrazně pomohla.
The Tiger Lillies a La Perla 29 – William Shakespeare, Oriol Broggi: The Tiger Lillies in a Macbeth Song. Režie Oriol Broggi, písně Martyn Jacques, zvuk Damien Bazin, video Francesc Isern, světelný design Pep Barcons, kostýmy Berta Riera. Premiéra 19. února 2025 v Teatre La Biblioteca, Barcelona (psáno z uvedení 19. června 2026 v Klicperově divadle v Hradci Králové v rámci festivalu Regiony).
