Radosti roku 2025

Sdilej

Web divadelní.net má za sebou rok existence. Založily jej bývalé redaktorky Divadelních novin poté, co DN převzala zcela jiná, věkově víc než o generaci starší redakce. Kdo si dnes na ty vzrušené okamžiky vzpomene?

Zakladatelky divadelního.netu Petra Janák Zachatá, Kateřina Kykalová a Anežka Pondělíčková. Foto Alex Chudá, Petra Janák Zachatá a Anežka Pondělíčková
Zakladatelky divadelního.netu Petra Janák Zachatá, Kateřina Vais (dříve Kykalová) a Anežka Pondělíčková. Vycházet začal 1. ledna 2025. Foto Alex Chudá, Petra Janák Zachatá a Anežka Pondělíčková
Obálka posledního čísla Divadelních novin (22/2024) se týmem, který do prosince 2024 připravoval čtrnáctideník Divadelní noviny. Fotografováno v tiskárně Tomos u stroje, na němž se od roku 2013 tisklo každé číslo DN. Foto Viktor Kronbauer
Obálka posledního čísla Divadelních novin (22/2024) s týmem, který do prosince 2024 připravoval čtrnáctideník Divadelní noviny. Fotografováno v tiskárně Tomos u stroje, na němž se od roku 2013 tisklo každé číslo DN. Foto Viktor Kronbauer

Dění – nejen ono divadelní – je běsné a jedna událost přebíjí druhou. S odchodem tehdejší redakce DN skončily i Ceny Divadelních novin, udělované od roku 2001, a dokonce i mnohem starší anketa Inscenace roku, kterou Divadelní noviny poprvé vyhlásily v roce 1994. Myslíme si, že je to škoda. Bilance každého roku či sezony je vždy důvodem k zamyšlení nad stavem a úrovní oboru, vyjádřením respektu jeho osobnostem a jejich tvůrčím počinům a pro čtenářstvo a diváctvo stanovováním milníků jednotlivých oborů, vyjevováním hodnotových měřítek kritické a divácké obce toho kterého období, spoluutvářením historie celého oboru. V delším časovém horizontu tak lze sledovat, jak se divadlo a jeho vnímání kvalit jednotlivých oborů proměňovaly, klikatily a vyvíjely. A které osobnosti se objevovaly v centru zájmu.

Proto se redakce divadelního.netu rozhodla dvě tradiční události – Ceny DN a anketu Inscenace roku – propojit a koncem loňského roku vyhlásila nultý ročník ankety (či možná v budoucnu Cen) divadelního.netu, kterou nazvala Radosti roku. Z Cen DN převzala sedm rubrik a jejich názvy, z ankety časové vymezení premiér (korespondující s obdobím existence portálu) a datum vyhlášení – začátek roku (v budoucnu by termíny premiér ráda přesunula na zmapování vždy uplynulé divadelní sezony a vyhlášení na začátek té nové, jak tomu bylo v případě Cen DN, aby se výsledky ankety/Cen nekryly s výročními Cenami časopisu Svět a divadlo).

Henrik Ibsen: Nepřítel lidu (režie a úprava Jan Holec, premiéra 24. 1. 2025, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava). Nas snímku Lukáš Melník v roli Tomáše Stockmanna. Foto Martin Špelda
Henrik Ibsen: Nepřítel lidu (režie a úprava Jan Holec, premiéra 24. 1. 2025, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava) – jedna ze dvou nejvíce tipovaných inscenací v kategorii činohra. Na snímku Lukáš Melník v roli Tomáše Stockmanna. Foto Martin Špelda (Recenzi na divadelním.netu od Petra KlariNa Klára najdete zde, reflexi této inscenace – spolu s další v anketě úspěšnou inscenací tohoto režiséra i souboru Pozdě příchozí – od Vladimíra Hulce zde.)

Princip neurčitosti

Jak tedy loňský rok z pohledu české divadelní kritiky spjaté s divadelním.netem – ale nejen s ním, oslovili jsme i kritiky a kritičky z dalších divadelních médií: Divadelních novin, Světa a divadla, Loutkáře, Taneční zóny, Opery+, i-divadla a Podhoubí plus několik dalších (celkem jsme k účasti v anketě vyzvali kolem šedesáti osobností) – vypadal? Které inscenace mu vévodily, kteří tvůrci a tvůrkyně určovali směr?

Samozřejmě žádná anketa nepokryje celý obor a dané období komplexně a objektivně. Je vždy výsledkem individuálních pohledů tipujících a omezená množinou oslovených. Přesto o mnohém vypovídá. O stavu oboru, kritiky, o veřejně sdílených a obecně respektovaných událostech daného období.

V minulých sedmi dnech jsme přinášeli tipy všech účastníků ankety a jejich komentáře. Nyní si mírně zahrajeme s čísly – i když plně respektujeme Heisenbergův princip neurčitosti, který nám sděluje, že existují fundamentální limity toho, co můžeme o (mikro)světě vědět, a i když víme, že divadlo nejsou závody a počet hlasů o kvalitě, významu a dopadu díla v (mikro)světě divadla/umění/společnosti nerozhoduje. Každá anketa je tak trochu (zábavnou) hrou a snad každého z čtenářů/čtenářek i divadelníků/divadelnic výsledná statistika zajímá.

Virginia Woolf, Anna Klimešová, Kateřina Součková: Paní Dallowayová (režie Anna Klimešová, premiéra 7. 2. 2025, Divadlo Na zábradlí, Praha) - jedna ze dvou nejvíce tipovaných inscenací v kategorii činohra. Foto KIVA
Virginia Woolf, Anna Klimešová, Kateřina Součková: Paní Dallowayová (režie Anna Klimešová, premiéra 7. 2. 2025, Divadlo Na zábradlí, Praha) – jedna ze dvou nejvíce tipovaných inscenací v kategorii činohra. Na snímku v popředí Jiří Vyorálek a David Petrželka coby Peterovo stárnoucí a jeho mladé já, vzadu rodina Dallowayových – Elizabeth (Anna Kameníková), Clarissa (Magdaléna Sidonová) a Richard (Václav Vašák). Foto KIVA (Recenzi na divadelním.netu od Marie Reslové najdete zde.)

Statistika

Počet tipujících do všech rubrik: 46, z toho 26 žen a 20 mužů

…

Inscenační počin v oboru činoherní divadlo:

1.–2. Nepřítel lidu (DPB, Ostrava) + Paní Dallowayová (DNz, Praha) – 8 hlasů
3. Můj boj. Zamilovaný muž (DNz, Praha) – 7 hlasů
4.–5. Krkavci (Dejvické divadlo, Praha) + Nebezpečné známosti (DFXŠ Liberec) –
5 hlasů
6.–8. Vlastenci (NdB, Brno) + Směšná temnota (JD, České Budějovice) + Pozdě příchozí (DPB, Ostrava) – 4 hlasy
9.–10. Tramvaj do stanice Touha (SD, Uherské Hradiště) + Frankenstein (ND, Praha) – 3 hlasy

Dále tři inscenace získaly po dvou hlasech a 16 (+ dvě inscenace, které byly staršího data premiéry) po jednom.

Počet tipujících: 33

…

Inscenační počin v oboru hudební divadlo:

Emil František Burian: Maryša (hudební nastudování Zbyněk Müller, režie Linda Hejlová Keprtová, premiéra 16. 5. 2025, Divadlo F. X. Šaldy Liberec). Uprostřed 	Lívia Obručník Vénosová v titulní roli. Foto Daniel Dančevský
Emil František Burian: Maryša (hudební nastudování Zbyněk Müller, režie Linda Hejlová Keprtová, premiéra 16. 5. 2025, Divadlo
F. X. Šaldy Liberec) – jedna ze dvou nejvíce tipovaných inscenací v kategorii hudební divadlo. Uprostřed Lívia Obručník Vénosová v titulní roli. Foto Daniel Dančevský (Reflexi na divadelním.netu od Vladimíra Hulce najdete zde, reflexi Petra KlariNa Klára zde – obě jsou z červnového festivalu Šaldova šňůra.)

1.–2. Maryša (DFXŠ Liberec) + Předřeč šelmy (Boca Loca Lab v Alfredu ve dvoře, Praha) – 5 hlasů
3.–6. A pak usnu a vstanu (KD Hradec Králové) + Lear (ND, Praha) + Matko Boží, vyžeň Putina (Boca Loca Lab v Alfredu ve dvoře, Praha) + The Black Rider (MDP – Komedie, Praha) – 4 hlasy
7. Figarova svatba (NdB, Brno) – 3 hlasy

Dále osm inscenací (+ jedna inscenace staršího data premiéry) se dvěma hlasy (z nich Herkules JD ČB má ještě jeden hlas v oboru loutkové a výtvarné divadlo a Your Silence Will Not Protect You v oboru alternativní divadlo) a 12 s jedním hlasem (Má vlast v Šapitó Azyl78 získala navíc po jednom hlasu v oborech taneční divadlo a loutkové divadlo a Oretriom KALD DAMU dostal jeden hlas i v oboru alternativní divadlo).

Počet tipujících: 25

…

Inscenační počin v oboru taneční/pohybové divadlo:

Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát: Studio 54 (choreografie Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát, premiéra 8. 11. 2025, Dekkadancers v ARCHA+, Praha) - inscenace získala nejvyšší počet hlasů. Na zlatém býku tanečnice Barbora Aria. Foto Pavel Hejný
Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát: Studio 54 (choreografie Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát, premiéra 8. 11. 2025, Dekkadancers v ARCHA+, Praha) – inscenace získala v anketě nejvyšší počet hlasů. Na zlatém býkovi tanečnice Barbora Aria. Foto Pavel Hejný (Recenzi na divadelním.netu od Barbory Truksové najdete zde.)

1. Studio 54 (Dekkadancers, Praha) – 4 hlasy
2.–5. Vlasta (Ultra Minimal, Praha) + Kafka (NdB, Brno) + Smoke and Mirrors (420People, Praha) + All is Good in Heaven (Farma v jeskyni v prostorech výstavy Davida Lynche Up in Flames v galerii DOX, Praha) – 3 hlasy

Dále pět inscenací po dvou hlasech a 16 (+ jedna staršího data premiéry) po jednom (Má vlast v Šapitó Azyl78 získala navíc po jednom hlase v oborech hudební divadlo a loutkové divadlo).

Počet tipujících: 26

…

Inscenační počin v oboru alternativní divadlo:

Lukáš Brychta, Vojtěch Bartoš, Jindřiška Dudziaková, Barbora Smolíková: Karavana (r. Lukáš Brychta, premiéra 2. 9. 2025, Pomezí, Praha). Na snímku Milada Vyhnálková. Foto Tereza Šolcová
Lukáš Brychta, Vojtěch Bartoš, Jindřiška Dudziaková, Barbora Smolíková: Karavana (režie Lukáš Brychta, premiéra 2. 9. 2025, Pomezí, Praha) – inscenace získala nejvyšší počet hlasů v kategorii alternativní divadlo. Na snímku Milada Vyhnálková. Foto Tereza Šolcová (Recenzi na divadelním.netu od Petry Janák Zachaté najdete zde.)

1. Karavana (Pomezí, Praha) – 6 hlasů
2.–4. Born This Way (JD, České Budějovice) + Za rohem svět (Boca Loca Lab ve Studiu Hrdinů, Praha) + Mírotvůrci (To téma v Divadle X10, Praha) – 4 hlasy
5.–7. 27 litrů umělý krve (NoD, Praha) + Květy noci (JEDL v MDP – Rokoku, Praha) + ORETRIOM: Krajina zvuku (KALD DAMU, Divadlo Disk, Praha) – 3 hlasy (projekt ORETRIOM: Krajina zvuku získal navíc i jeden hlas v oboru hudební divadlo)

Dále pět inscenací získalo po dvou hlasech a 26 po jednom hlasu.

Počet tipujících: 29

…

Inscenační počin v oboru loutkové a výtvarné divadlo:

Dominik Migač, Marta Hermannová, Jan Pichler: Soudružky s kroužky (režie Jan Pichler, Dominik Migač, Marta Hermannová, premiéra 11. 3. 2025, Alfred ve dvoře, Praha) - inscenace získala nejvíce hlasů v kategorii Loutkové / výtvarné diavdlo. Na snímku její tvůrci Dominik Migač, Marta Hermannová, Jan Pichler. Foto Martin Špelda
Dominik Migač, Marta Hermannová, Jan Pichler: Soudružky s kroužky (režie Jan Pichler, Dominik Migač, Marta Hermannová, premiéra 11. 3. 2025, Alfred ve dvoře, Praha) – inscenace získala nejvíce hlasů v kategorii loutkové a výtvarné divadlo. Na snímku její tvůrci Dominik Migač, Marta Hermannová, Jan Pichler. Foto Martin Špelda (O inscenaci na divadelní.net psala Kateřina Vais ve své reportáži z festivalu Regiony – zde – a Adéla Vondráková v textu Podzimní loutkářská sklizeň – zde.)

1. Soudružky s kroužky (Alfred ve dvoře, Praha) – 10 hlasů
2.–4. Akce Rosomák (Naivní divadlo Liberec) + Proměna (Divadlo Drak, Hradec Králové) + Konina (DNz, Praha) – 3 hlasy

Dále devět inscenací získalo dva hlasy a 12 (+ čtyři staršího data premiéry) po jednom (Má vlast v Šapitó Azyl78 získala navíc po jednom hlasu v oborech hudební divadlo a taneční divadlo).

Počet tipujících: 24

…

Publikační počin v oblasti divadla:

Jana Preková: Radost až na kost / Bone Deep Joy (Institut umění – Divadelní ústav, 2025) Foto František Plzák
Jana Preková: Radost až na kost / Bone Deep Joy (Institut umění – Divadelní ústav, 2025) – kniha získala nejvíce hlasů v kategorii Publikační počin v oblasti divadla. Foto František Plzák

1. Jana Preková: Radost až na kost / Bone Deep Joy (Institut umění – Divadelní ústav, 2025) – 8 hlasů
2. Aleš Merenus (ed.): Moderní česká divadelní hra (1896–1945). Mezi textem a inscenací (slovník děl). Svazek I. a II. (Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2025) – 6 hlasů
3. Leszek Kolankiewicz: Svatý Artaud (Malvern, 2024) – 4 hlasy
4. Pavel Janoušek: Směšné lásky a nelásky dramatika Viktora Dyka (Ústav pro českou literaturu AV ČR a Institut umění – Divadelní ústav, 2024) – 3 hlasy
5. Mirka Eliášová, Lizzy Le Quesne, Mish Rais (eds.): Tajně naživu / Secretly Alive (NAMU, 2024) – 2 hlasy

Dále devět knih + souhrnně Divadelní noviny / divadelní.net po jednom hlasu.

K datům uvedeným v tiráži: z důvodu pozdějších uvedení na trh a jejich čtenářské dostupnosti jsme respektovali roky vydání 2024 i 2025: křest dvojjazyčné knihy Tajně naživu / Secretly Alive se konal 20. prosince 2024 v pražském Žižkostele, křest biografie Svatý Artaud 11. února 2025 v Disku v Praze, slavnostní uvedení slovníku Moderní česká divadelní hra 27. května 2025 v Dolním sále Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Praze, křest uměleckého portrétu Jany Prekové Radost až na kost 23. září 2025 v pražském Café Husovka, slavnostní uvedení Směšných lásek a nelásek dramatika Viktora Dyka 4. prosince 2025 v Městské knihovně v Praze.

Počet tipujících: 16

…

Herecký/performerský výkon bez ohledu na žánr a gender:

Najvíce hlasů v kategorii Hereck7/performerský výkon získala Magdaléna Sidonová za ztvárnění Clarissy Dallowayové v inscenaci Divadla Na zábradlí Paní Dallowayová. Foto KIVA
Nejvíc hlasů v kategorii Herecký/performerský výkon získala Magdaléna Sidonová za ztvárnění Clarissy Dallowayové v inscenaci Divadla Na zábradlí Paní Dallowayová (režie Anna Klimešová, premiéra 7. 2. 2025). Foto KIVA (Recenzi inscenace na divadelním netu od Marie Reslové najdete zde.)

1. Magdaléna Sidonová – Clarissa Dallowayová (Paní Dallowayová, DNz, Praha) –
7 hlasů
2. Petr Panzenberger – Roman (Perníkář, Studio G, Ostrava) – 6 hlasů
3.–5. Pavlína Hejcmanová – Blanche (Tramvaj do stanice Touha, SD, Uherské Hradiště) + Viktor Kuzník – Vladimir Putin + Tomáš Šulaj – Boris Berezovskij (oba Vlastenci, NdB, Brno) – 5 hlasů
6. Miloslav König – Karl (Můj boj. Zamilovaný muž, DNz, Praha) – 4 hlasy
7. Alexandra Palatínusová – Vanda (Pozdě příchozí, DPB, Ostrava) – 3 hlasy

Dále devět (+ jeden kolektivní) získalo po dvou hlasech a 35 (+ jeden kolektivní + jeden staršího data premiéry) po jednom hlasu.

Počet tipujících: 39

///

Nejvíc na okraji jsou knihy

Největší počet tipujících (39) se účastnil rubriky Herecký/performerský výkon bez ohledu na žánr a gender, což má logiku, neb zde se střetávají všechny obory. Naopak nejméně tipujících (16) hlasovalo v rubrice Publikační počin v oblasti divadla, což trochu překvapuje, neb i tam by se obory měly prolínat. Ale takový je už zřejmě český divadelní svět – divadelní literaturu moc nesleduje.

Aleš Merenus (ed.): Moderní česká divadelní hra (1896–1945). Mezi textem a inscenací (slovník děl). Svazek I. a II. (Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2025). Foto archiv Ústav pro českou literaturu AV ČR
Aleš Merenus (ed.): Moderní česká divadelní hra (1896–1945). Mezi textem a inscenací (slovník děl). Svazek I. a II. (Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2025). Foto archiv Ústavu pro českou literaturu AV ČR

A ne že by loni nebylo co. Vedle titulů uvedených v anketě bych rád upozornil na nakladatelství Galén, kde vycházejí zajímavé paměti (vedle Kolářových i paměti herečky Jaroslavy Tvrzníkové, režiséra Tomáše Bílého či semaforská vzpomínání Tomáše Fialy), a na nakladatelství Větrné mlýny (loni například autobiograficky laděná kniha režiséra Vladimíra Morávka Maminka, dva svazky divadelních her Pavla Kohouta, které napsal mezi lety 1957 a 2020, Mandel Pavla Kohouta, případně Pitínského dětská fantazijní knížka Olívie si vyskakuje). Nebodovalo ani univerzitní brněnské nakladatelství JAMU, byť i tam najdeme pozoruhodné práce (loni například Herci národa Břetislava Rychlíka či Komedie o umučení ve Studiu Marta Iva Krobota a Lukáše Riegera), nemluvě o řadě dalších, kde by se divadelní vazby našly obdobně, jako na ně upozornili dva účastníci ankety (Tomáš Kubart a Roman Černík) knihami nakladatelství Tranzit a ArtMap.

Byl jsem zvědav, zda někdo uvede i okrajovější jevy, jako například časopis Paměť a dějiny 3/2025, kde byl publikován teatrologicky objevný text Miroslava Vodrážky o bytových a undergroundových divadlech sedmdesátých a osmdesátých let, anebo příležitostný tisk dosud nevydaných hříček a pamfletů Huberta Krejčího Prach v očích mých je vše, co z tebe zbývá, který vydal spolek Art Space NOV v Pardubicích, či poslední dramolet Ludvíka Kavína VOVZDULÁSLU x DESVOSU, posmrtně (27. dubna) publikovaný na divadelním.netu. Anebo zda budou tací, kdo ocení vydávání dramatických textů časopisem Svět a divadlo či webem Dílo (kde jinde se dnes publikuje současné drama?). Případně zda někdo upozorní na ediční počiny na zvukových nosičích, například Půlnoční párty, dosud nevydané živé nahrávky Suchého se Šlitrem z let 1968–1969 (Radioservis). Je toho spousta (a samozřejmě zdaleka nevím o všem), co by v této kategorii šlo uvést.

Abych si ale – jako bývalý vedoucí knižních rubrik Divadelních novin i divadelního.netu – jen nestěžoval. Potěšilo mě, že nezapadl Atlas Podhoubí, tištěný výběr z tvorby stejnojmenného blogu vydaný v soukromém nákladu jeho zakladatelky Báry Etlíkové (publikace získala i letošní Poctu festivalu …příští vlna/next wave…), a že jedna z účastnic (právě Bára Etlíková) uvedla webový portál. I to jsou publikační počiny, v budoucnu možná podstatnější než tištěné.

Činohra

Jan Holec a kol.: Baníček, ale, ale, ale (režie Jan Holec, premiéra 17. 10. 2025, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava)... Divadlo Petra Bezruče mělo v rubrice Činoherní divadlo tři inscenace, čímž byl jeho soubor - spolu s Divadlem Na zábradlí - nejčastěji uváděným. Foto Martin Špelda
Jan Holec a kol.: Baníček, ale, ale, ale (režie Jan Holec, premiéra 17. 10. 2025, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava). Režisér Jan Holec měl v rubrice činoherního divadla tři inscenace, čímž byl v této kategorii nejúspěšnější. DPB v ní bylo počtem hlasů druhé nejuváděnější (po Divadle Na zábradlí). Foto Martin Špelda (Recenzi inscenace Baníček, ale, ale ale na divadelním.netu od Josefa Chuchmy najdete zde.)

Co se týká inscenačních oborů, asi každý z čtenářů si udělá obrázek i analýzu výsledků sám. Je patrné, že v hlavních oborech – činohra a hudební divadlo – se neobjevila inscenace, jež by výrazně zastínila počtem hlasů jiné.

Z činoherních divadel na sebe větší pozornost poutají pražské Divadlo Na zábradlí (Paní Dallowayová, 8 hlasů + Můj boj. Zamilovaný muž, 7 hlasů + Plechový bubínek,
2 hlasy; celkem 17 hlasů) a ostravské Divadlo Petra Bezruče (Nepřítel lidu, 8 hlasů + Pozdě příchozí, 4 hlasy + Baníček, ale, ale ale, 2 hlasy; celkem 14 hlasů). Dvě činoherní inscenace má v této kategorii už pouze pražské Národní divadlo (Frankenstein, 3 hlasy + Privatizace, 1 hlas), ostatní měla v této kategorii vždy maximálně jednu.

Z režisérů byl nejúspěšnější Jan Holec, který má mezi tipovanými tři své práce v Divadle Petra Bezruče, kde je uměleckým šéfem. Zajímavostí je, že kromě něj má v této kategorii více inscenací pouze režisér Jakub Čermák (5 hlasů pro Nebezpečné známosti v DFXŠ + 1 hlas pro Fausta v HD Jihlava).

Tato – řekněme – decentralizace dění a vyrovnanost kvalit (aspoň podle kritiky) bez jednoznačně přečnívajících režisérských osobností či divadelních souborů a letošní výjimečný „zářez“ režiséra Jana Holce v podobě tří jeho v anketě úspěšných inscenací jsou myslím tím nejcharakterističtějším, co lze o české činohře v loňském roce a jejím vnímání českou kritickou obcí napsat.

Hudební divadlo

V hudebním divadle to bylo loni obdobné. V tomto oboru se střetává klasická opera s novodobými přístupy k hudebnímu divadlu („Kategorie by zasluhovala rozdělit na operu a jiné…“ – Rudolf Leška), každý z nich sleduje zčásti odlišná část kritiky, což se odráží i na výsledcích. Symptomaticky se tak na prvních dvou místech sešla víceméně tradiční opera, byť modernistického ražení (Maryša), s – v rámci oboru – „alternativou“ (Předřeč šelmy).

Oproti předchozím letům nepřišlo NdB s inscenačním titulem, který by zastínil ostatní (jako tomu bylo v minulých sezonách v případech režisérů Jiřího Heřmana či Davida Radoka), a tak se výsledky vyrovnaly a v anketě uspělo více souborů a inscenací. Za pozornost stojí dva inscenační počiny režiséra Jiřího Adámka Austerlitze (Předřeč šelmy a Matko Boží, vyžeň Putina), které někteří z tipujících řadili do oboru alternativního divadla. Po dohodě s nimi jsme všechny hlasy „sjednotili“ dle většího množství v „prvním kole“ uvedených tipů do hudebního divadla. A jistou výjimečnost představuje úspěch činoherního Klicperova divadla, jehož pocta zpěvačce Zuzaně Navarové A pak usnu a vstanu získala čtyři hlasy a téměř se dostala na úplný „top“ loňského žebříčku. Právě zde se myslím nejvíce projevila „neoperní“ část tipujících. Kdo as z těch „operních“ kritiků a kritiček inscenaci viděl a kam by ji ve svém žebříčku zařadil?

Úvaha o prostupnosti oborů

Rozkolísanost a prostupnost oborových určení mnohých inscenací a projektů je jevem současnosti, s tím se nedá nic dělat... Snímek je z insceančního projektu Má vlast inspirovaného stejnojmenným hudebním cyklem Bedřicha Smetany režisérů Matěje Formana (Vyšehrad, Blaník), Janka Jirků (Vltava, Šárka, Tábor) a Štěpána Pechara (Z českých lihů a hájů) , v hudební úpravě a nastudování Marko Ivanoviće (premiéra 12. 6. 2025 v Azylu78 Praha). Foto Michael Amico
Rozkolísanost a prostupnost oborových určení mnohých inscenací a projektů je jevem současnosti. Snímek je z multioborového projektu Má vlast inspirovaného stejnojmenným hudebním cyklem Bedřicha Smetany režisérů Matěje Formana (Vyšehrad, Blaník), Janka Jirků (Vltava, Šárka, Tábor) a choreografa Štěpána Pechara (Z českých luhů a hájů) v hudební úpravě a nastudování Marka Ivanoviće (premiéra 12. 6. 2025 v Azylu78, Praha). Foto Michael Amico (Recenzi Mé vlasti na divadelní.net napsal Roman Vašek – zde.)

Rozkolísanost a prostupnost oborových určení mnohých inscenací a projektů je jevem současnosti, s tím se nedá nic dělat. A je to snad i dobře. I když jsme se snažili po obdržení hlasů s jejich autory a autorkami domluvit na sjednocení tipů do jednoho oboru, ne vždy to bylo akceptované (a vlastně ani možné, občas šlo o jeden hlas tam a jeden onam), a tak se v některých případech – u těch s malým počtem hlasů – určité inscenace/projekty objevují ve více oborech. Pokud by to bylo na mně, respektoval bych vždy oborové zařazení tipujícími. Vždyť každý z nich tím deklaruje i svůj hodnotový žebříček a oborový pohled. Otázkou ovšem je, jak by to vzali sami tvůrci a tvůrkyně, jak divadelnictvo a čtenářstvo.

Nejzajímavější to bylo u projektu Má vlast v šapitó Azyl78 na pražském Výstavišti, který dostal po jednom hlasu v oborech hudební divadlo, tanec i loutky/výtvarné divadlo (tedy celkem tři hlasy), a někteří (konkrétně autor tohoto textu) o něm uvažovali – jednoznačně – v rámci oboru alternativního divadla (nakonec jsem se rozhodl pro jiné projekty).

Tento příklad snad nejvíc vypovídá o prostupnosti oborů a jejich taxonomické nejednoznačnosti. Přesto – myslíme si – bychom toto základní rozlišení/členění měli uchovávat. Vždyť mnozí sledují jen jeden či dva obory a jejich hlasy nelze dost dobře propojovat s ostatními. A oborové výsledky jsou takto dle našeho názoru profesně přesnější, o kvalitě i směrování daných projektů strukturovaně vypovídající, pro obor určující. Sami jsme se však v redakci přeli, jaký přístup zvolit, a je to na diskusi i do příštích let.

Tanec a pohybové divadlo

All Is Good in Heaven (režie Viliam Dočolomanský, premiéra 16. 11. 2025, Farma v jeskyni v DOXu, Praha). Foto archiv Farmy v jeskyni
All Is Good in Heaven (režie Viliam Dočolomanský, premiéra 16. 11. 2025, Farma v jeskyni v DOXu, Praha) – mezi inscenační projekty tanečního a pohybového divadla se vklínila site-specific performance Farmy v jeskyni realizovaná v prostorech výstavy Davida Lynche Up in Flames v galerii DOX, Praha. Foto archiv Farmy v jeskyni

Právě v oboru tanec a pohybové divadlo je specializovanost kritiků nejpatrnější. Vedle těch výhradně zaměřených na tanec/balet/pohybové divadlo sledují mnozí z ostatních tipujících tento obor okrajově, což se na výsledném rozpětí uváděných inscenací/projektů projevuje. Byť do hlasování přispělo v zásadě stejné množství respondentů/respondentek jako do ostatních oborů (vyjma nejobsazenější činohry), vítězná inscenace má nejmíň hlasů ze všech oborů. Za jistou pozoruhodnost lze označit, že mezi inscenační projekty se na přední místa vklínila site-specific performance Farmy v jeskyni All Is Good in Heaven realizovaná v prostorech aktuální výstavy Davida Lynche Up in Flames („v dialogu s ní“) v galerii DOX v Praze.

I zde se tak ukazuje velká roztříštěnost a formální rozpětí inscenačních přístupů a v zásadě i hodnotových kritérií. Zajímavé je, že velmi sporadicky byla uváděna baletní tělesa velkých divadel (přičemž jich u nás není málo). Jen jedna jejich inscenace získala víc než dva hlasy (tři hlasy pro Kafku v NdB). A nepočítáme-li tanečně pantomimickou etudu V parku Nové scény ND se dvěma hlasy, mají inscenace ostatních baletních těles maximálně po jednom hlasu.

Alternativa

Štěpán Gajdoš & kol.: Born this way (režie Štěpán Gajdoš, premiéra 22. 2. 2025, Jihočeské divadlo Č. Budějovice [Malé divadlo]) - jediným mimopražským projektem, který uspěl v kategorii alternativní divadlo. Foto Lucie Urban
Štěpán Gajdoš a kol.: Born This Way (režie Štěpán Gajdoš, premiéra 22. 2. 2025, Jihočeské divadlo – Malé divadlo, České Budějovice) – jediný mimopražský projekt, který uspěl v kategorii alternativního divadla (4 hlasy). Foto Lucie Urban (O inscenaci psala na divadelní.net Petra Janák Zachatá – zde.)

Ovšem největší rozpětí hlasů přišlo tradičně do oboru alternativního divadla – tipující uvedli celkem 38 inscenací. Pro srovnání (vypustíme-li starší data premiér a zachováme-li obory, i když několikrát je inscenace zastoupena ve více z nich): činoherních bylo 29, hudebních 27, tanečních 26 a loutkových 25. Je to pochopitelné – hranice tzv. alternativního divadla nejsou a nemohou být přesně dané, každý z nás tento typ divadla či přístup k němu vnímá trochu jinak, z jiné perspektivy a zkušenosti. Ostatně v každé době je a bude termín „alternativní“ nazírán odlišně dle stupně novosti, (ne)zařazenosti a aktuálnosti. Dříve například pantomima či tanec butó a nedávno třeba nový cirkus byly řazeny do alternativního divadla, nyní všechny tři již spíše do oboru tance a pohybového divadla. Obdobně byly alternativními shledávány Austerlitzovy hudebně-performativní projekty, které se letos (byť po určitých přesunech – někteří je do oboru alternativa zařadili) ocitly v hudebním divadle, či Niklovy performance, které dnes už vesměs řadíme do oboru loutky/výtvarné divadlo (byť Rudolf Leška ji v anketě zařadil do kategorie alternativní divadlo – ovšem s otázkou, zda nepatří do oboru loutky…).

Přesto v této kategorii celkem jednoznačně uspěla se šesti hlasy inscenace Karavana, projekt spolku Pomezí, specializujícího se na imerzivní divadlo, o jehož „alternativnosti“ snad nemůže být sporu. Nicméně nejvyšší počet uvedených projektů (38) od druhého nejvyššího počtu hlasujících (29) v inscenačních kategoriích vypovídá o tom, jak mohutný a kritikou široce sledovaný proud divadelního dění u nás to dnes je. A současně že je formálně i oborově prostupný, v zásadě nejednoznačný, často zařaditelný i do jiných oborů.

Loutkové a výtvarné divadlo

Vít Peřina: Konina (režie Michaela Homolová, premiéra 3. 10. 2025, Divadlo Na zábradlí, Praha. Na snímku Kateřina Císařová a Antonie Rašilovová. Foto KIWA
Vít Peřina: Konina (režie Michaela Homolová, premiéra 3. 10. 2025, Divadlo Na zábradlí, Praha) – mezi čistě loutkářskými soubory uspělo i víceméně na činohru zaměřené Divadlo na zábradlí… Na snímku Kateřina Císařová a Antonie Rašilovová. Foto KIVA
(O inscenaci psala na divadelní.net Kateřina Vais – zde.)

Jasného vítěze má letos obor loutkového a výtvarného divadla (Soudružky s kroužky v Alfredu ve dvoře s deseti hlasy, ostatní inscenace/projekty získaly maximálně tři – největší rozdíl ze všech kategorií). Jde o inscenaci nezávislého souboru, což je ovšem pro tento obor symptomatické. Snad nikde jinde se tak neprolínají příspěvková divadla/soubory s nezávislými a amatérskými.

Jistou pikantností je, že mezi čistě loutkářskými soubory uspělo i víceméně na činohru zaměřené Divadlo na zábradlí s inscenací Konina. Propojenost a oborová soudržnost jsou v tomto směru u nás léty prověřenou tradicí (viz výroční loutkářské ceny Erik), což je – aspoň z mého pohledu – umělecky zdravé a sympatické. Vývoj oboru tak jde přirozenými, navzájem se inspirujícími cestami v tvůrčím respektu jeho aktérů a aktérek.

Publikační počin v oblasti divadla

Leszek Kolankiewicz: Svatý Artaud (Malvern, 2024). Repro Malvern
Leszek Kolankiewicz: Svatý Artaud (Malvern, 2024) – biografie Antonina Artuada byla jediným titulem neakademického nakladatelství, který v kategorii Publikační počin získal více hlasů. Repro Malvern (O knize psal na divadelní.net Vladimír Hulec – zde.)

O knižní kategorii již byla řeč v úvodu. Počtem hlasů se – myslím si oprávněně – vyčlenily dva tituly (Radost až na kost / Bone Deep Joy a Moderní česká divadelní hra), které představují edičně náročné, přípravami i vznikem dlouhodobé výsledky práce širokého okruhu autorstva a podávají v zásadě vyčerpávající, definitivní podobu mapovaného období (Moderní česká divadelní hra: 1896–1945) či – v případě Radosti až na kost – tvůrčích postupů a inscenačních výsledků scénografky Jany Prekové. Její výpravná profesní autobiografie má navíc ambici se díky výtvarně nápadité a obsahově pestré stránce umístit mezi knižními projekty loňského roku u nás vůbec.

Publikacím vévodí akademická nakladatelství Academia, Institut umění – Divadelní ústav a NAMU. Jediným titulem neakademického nakladatelství, který získal více hlasů, byla biografie divadelního vizionáře Antonina Artauda z pera polského teatrologa Leszka Kolankiewicze Svatý Artaud, již vydalo nakladatelství Malvern. Z podhoubí se však již derou další…

Herecký/performerský výkon

Petr Panzenberger jako Roman v monodramatu Vojtěcha Štěpánka Perníkář  napsaného podle prózy Romana Pechy a Petra Motýla Perníková chaloupka (režie Vojtěch Štěpánek, premiéra 18. 1. 2025, Studio G Ostrava) - fenomén loňského divadelního roku u nás. Foto archiv Studia G
Petr Panzenberger v monodramatu Vojtěcha Štěpánka Perníkář napsaného podle prózy Romana Pechy a Petra Motýla Perníková chaloupka (režie Vojtěch Štěpánek, premiéra 18. 1. 2025, Studio G, Ostrava) – fenomén loňského divadelního roku u nás. Foto archiv Studia G (O inscenaci psal na divadelní.net v rámci své reportáže z loňského OST-RA-VARu Petr KlariN Klár zde; s Petrem Panzenbergrem jsme měli i velký rozhovor (autorka Marcela Magdová) – zde.)

Závěrečná – sedmá – kategorie Herecký/performerský výkon bez ohledu na žánr a gender je vždy počtem hlasujících nejobsazenější. Jedná se o syntézu všech oborů, své tipy uvádí takřka každý (39 z celkového počtu 46 respondentů a respondentek), rozptyl bývá (a byl – 52 různých hereckých výkonů + dva kolektivní) obrovský. Přesto si nevybavuju, že by někdy uspěl jiný výkon než z oblasti činohry, což je dáno převažujícím počtem těch, kdo sledují především tento obor.

Ani letos tomu nebylo jinak. Zajímavostí je, že v sedmičce hereckých výkonů s více než dvěma hlasy se jako druhý v pořadí s počtem šesti hlasů umístil Petr Panzenberger v autorském monodramatu Perníkář, které vzniklo v nezávislém ostravském Studiu G. Všechny ostatní herecké výkony z úvodní sedmičky tipovaných hereckých výkonů jsou z inscenací hojně sledovaných činoherních souborů příspěvkových divadel. O úspěchu a dopadu Perníkáře svědčí i Cena Thálie v oboru činohry a také to, že inscenaci do rozhlasové podoby připravuje Český rozhlas.

Možná právě Perníkář a jeho jediný aktér Petr Panzenberger byli největším překvapením a událostí – největší radostí – loňského roku. Kdo se bude za rokem 2025 v českém divadle ohlížet, analyzovat jej a charakterizovat, nemůže tuto inscenaci a tohoto herce pominout.

///

Všechny rubriky ankety Radosti roku 2025:

Inscenační počin v oboru činoherní divadlo

Inscenační počin v oboru hudební divadlo

Inscenační počin v oboru taneční/pohybové divadlo

Inscenační počin v oboru alternativní divadlo

Inscenační počin v oboru loutkové a výtvarné divadlo

Publikační počin v oblasti divadla

Herecký/Performerský výkon bez ohledu na žánr a gender

Další čtení

Další čtení