Jihočeské divadlo vstupuje po úspěšně dokončené transformaci do roku 2026 jako první veřejná kulturní instituce v ČR, zároveň jako čtyřsouborové divadlo, které od nové sezony nebude mít sál pro velkou operu a balet, má technicky zcela nevyhovující scénu Malého divadla (tj. scénu pro děti a mládež) a po 30 letech stále nevyřešenou situaci na Otáčivém hledišti. A za dva roky nás čeká rok titulární, kdy se České Budějovice stanou evropským hlavním městem kultury.
To jsou paradoxy, chtělo by se napsat. Tak si to vezměme jedno po druhém:
Transformace na veřejnou kulturní instituci (VKI) se podařila. Změna právního rámce není „jen papír“. V praxi znamená stabilnější a modernější řízení skrze správní radu, ve které v našem případě půl na půl zasedají politici a odborníci. Současně umožňuje dlouhodobější plánování. Budeme mít schválený finanční plán vždy na čtyři roky, jakousi obdobu čtyřletého grantu, což je úplně jiná situace než rozpočty na jednotlivé kalendářní roky, tak typické pro příspěvkové organizace. A pokud Jihočeský kraj splní, co slíbil, stane se naším druhým zřizovatelem, což by konečně mohlo pomoci řešit naši dlouholetou bolest – nevyhovující infrastrukturu.
Nároky současných inscenací (akustika, jevištní technologie, zázemí, bezpečnost, logistika) jsou jinde než v době, kdy se prostor přijímal jako dočasné řešení; nová divadelní budova – přes četná položení základních kamenů různě po městě – však zatím nestojí.
Na konci sezony opouštíme Dům kultury Metropol, který čtyři desetiletí sloužil jako prozatímní scéna zejména pro operu a balet. V Metropolu už technicky narážíme na limity, jež nejde „odpracovat“ ani největší profesionalitou. Nároky současných inscenací (akustika, jevištní technologie, zázemí, bezpečnost, logistika) jsou jinde než v době, kdy se prostor přijímal jako dočasné řešení; nová divadelní budova – přes četná položení základních kamenů různě po městě – však zatím nestojí.
A pak je tu evergreen každého ředitele Jihočeského divadla – spor o točnu v Krumlově. Před dvěma lety se zdálo, že se blíží do finále, protože všechny strany se shodly na řešení, tedy odstěhovat točnu o kousek dál, z hlavní osy barokní zahrady. Bohužel se na to nenašly peníze. A tak jsme zase jednou na hraně; současná smlouva skončí právě v tomto roce, a co bude dál, je do značné míry v rukou nového ministra kultury.
Odpovědí Jihočeského divadla není ústup, ale proměna formátů a inovace. První řádný ročník festivalu imerzivního a site-specific divadla Jižní svéráz, který vzniká ve spolupráci s EHMK České Budějovice 2028, se letos ve „slow“ režimu rozprostře od května do září. Místo jednorázového festivalového přetlaku nabídne možnost vnímat jižní Čechy celistvě: návraty do krajiny, do měst, do příběhů a komunit. Zároveň plánujeme i dva intenzivní festivalové vrcholy – na začátku května a v září – pro hosty, kteří chtějí během pár dnů stihnout co nejvíce a ochutnat různé poetiky napříč regionem.
Vedle řady renomovaných souborů (Pomezí, Continuo, LETÍ, Husa na provázku a další) připravují nové projekty všechny čtyři soubory Jihočeského divadla. Imerzivní Sen o říši krásy v režii Jakuba Čermáka zve do krumlovské zámecké jízdárny i do zahrad v okolí. Baletní imerzivní horor Spalovač mrtvolv režii a choreografii Aleny Peškové se odehraje v jiném atraktivním prostoru Krumlova, v Portu 1568.
Loutna česká v režii Tomáše Ondřeje Pilaře měla v klášteře v Jindřichově Hradci jako jediná premiéru už loni a o jejím úspěchu hovoří to, že všechny letošní reprízy už jsou zcela vyprodané. A konečně Malé divadlo připravuje unikátní zážitek pro celou rodinu na vodní hladinu budějovického Bagru Majáky na konci světa, vodní loutky tu ožijí v režii Štěpána Gajdoše.
Rok 2026 tedy není pro Jihočeské divadlo obdobím odpočinku po náročné transformaci. Je to rok plný náročných uměleckých i provozních výzev, je to další rok krizového managementu, je to rok, kdy se před námi otevírá řada příležitostí a my se těšíme na všechny diváky, kteří za námi na jih dorazí.

