V Česku inscenoval Anděly v Americe před šesti lety Michal Dočekal v divadle ABC. Nestihl jsem je tehdy vidět, vzpomínám si ale, že se u této vcelku dobře přijaté inscenace často skloňovala její nebývalá délka, která dosáhla přibližně čtyř a půl hodiny. Lublaňská scéna Slovensko mladinsko gledališče v tomto ohledu Dočekala ještě překonala a text Tonyho Kushnera přetavila do bez nadsázky celovečerního titulu. Obdivuhodná herecká i divácká šichta tu trvá šest a čtvrt hodiny.
Režisérka Nina Rajić Kranjac s olbřímí stopáží nakládá skvěle zejména co do práce s prostorem. Asi čtvrthodinový prolog se odehrává před venkovní zahrádkou divadelního klubu, potom na necelé dvě hodiny mizíme ve sklepním prostoru Spodnja dvorana, do něhož se po první přestávce opět vracíme. Ovšem jen asi na hodinu – následuje totiž přesun do divadelního vnitrobloku (kde mimochodem coby vítanou svačinu dostáváme vařený brambor s máslem), pak druhá přestávka, zase dovnitř a nakonec ještě jednou do vnitrobloku (pro zájemce tentokrát s panákem na posilněnou). Změny prostředí dynamice dlouhé inscenace jednoznačně prospívají a dovolují i jistý mentální odpočinek mezi jednotlivými dějstvími.

Kushnerův rozsáhlý a mnohovrstevnatý text je zasazen do New Yorku osmdesátých let minulého století. Podtitul „gay fantazie na národní témata“ zní trefně – vzájemně se proplétající osudy jednotlivých postav se točí kolem otázek, jako jsou AIDS, vyrovnávání se s vlastní sexuální orientací nebo fungování USA pod republikánskou správou. To vše je pak zabaleno do fantazijního kabátu plného nadpřirozených výjevů a vizí spojených zejména s postavou Priora – mladého muže nakaženého virem HIV, jemuž se zjevuje Anděl a přesvědčuje ho (neúspěšně), že je prorok a že má bojovat za čistotu rasy a proti migraci.
Jakub Škorpil si ve své glose k pražské inscenaci pro blog Nadivadlo posteskl, že příliš spoléhá na text a především že tvůrčí tým dostatečně jasně neartikuluje, o čem chce Anděly v Americe hrát. Obzvlášť druhou polovinu Škorpilova příspěvku lze vztáhnout i na slovinské zpracování. Rajić Kranjac se rozhodla pro pojetí bez psychologické drobnokresby a velkého dojímání, romantické scény zpravidla buď vyloženě škrtá, nebo je alespoň zahaluje do bizarně vykloubeného hávu. Celek je vůbec směřován do výrazné grotesky, což je samozřejmě zcela legitimní řešení. A v některých případech je to postup velmi blahodárný – hlavně první scéna ve vnitrobloku, jakási Andělova instruktáž pro Priora, jak se chovat k migrantům, vyznívá vtipně a děsivě zároveň. Sem tam navíc inscenací probleskuje zcizující ironizace, ve zmíněné scéně například Anděl v podání Nataši Keser volá na Priora cosi ve smyslu: „Neotáčej se, to jsou skvělí herci, obdivuj jejich umění!“ a víckrát se vtipně naráží na chorvatský původ Priorova představitele Adriana Pezdirce.

Jenomže v tom celém groteskním, scénicky efektním a skvěle zahraném spektáklu se trochu ztrácí zřetelnější dramaturgické vymezení inscenace, jež témata předlohy spíše popořadě vysloví, než že by se jimi hlouběji zabývala. Snad i proto se předposlední dějství stává trochu úmorným, po pěti hodinách už je expresivní snové scény s náročným textem přece jen poněkud obtížné vnímat a vstřebávat. Ale z jistého úhlu pohledu to může být i prospěšné: inscenace si se závažnými otázkami spíše zlehka pohrává a nenutí žádný zaťatě konkrétní pohled. Premiéra se sice odehrála ještě před nástupem Donalda Trumpa do druhého mandátu, po dvou letech však nejaktuálněji vyznívá otázka odporu proti migraci, byť ani ona není v inscenaci nijak dominantní.
Přes všechny výhrady stojí lublaňští Andělé v Americe za návštěvu, a to nejen pro nevšední zážitek z dlouhatánského představení hraného na více místech. Potěší především skvělá souhra hereckého souboru, který se neztrácí ani v četných simultánních scénách a hraje i v portálech, do nichž je vidět jen z prvních několika řad prostoru Spodnja dvorana. A o zahraniční obecenstvo je tu dobře postaráno, titulky fungují vzorně a při pohybu v útrobách divadla je milý personál vždy ochoten zmateného turistu nasměrovat.
Slovensko mladinsko gledališče – Tony Kushner: Angeli v Ameriki. Překlad Katja Zakrajšek, režie Nina Rajić Kranjac, dramaturgie Dino Pešut, scénografie Urša Vidic, kostýmy Marina Sremac, hudba Branko Rožman, světelný design Mojca Sarjaš, zvukový design Sven Horvat, Branko Rožman, Marijan Sajovic. Premiéra 15. října 2023 (psáno z reprízy 26. června 2025).
///
Glosa Jakuba Škorpila o Andělech v Americe v MDP:
https://nadivadlo.blogspot.com/2019/02/skorpil-andele-v-americe-mestska.html

