Ředitelka Divadla F. X. Šaldy v Liberci Linda Hejlová Keprtová podala 12. listopadu rezignaci na svou funkci s platností od posledního července příštího roku. Dokončí tedy ještě tuto sezonu.
„Důvody tohoto rozhodnutí jsou zcela osobní. Po dlouhém zvažování jsem dala před láskou k divadlu a ke všem, kteří ho tvoří, přednost odpovědnosti k sobě samé a svým blízkým,“ uvedla ve svém vyjádření pro veřejnost. Ačkoli je to formulace dosti nekonkrétní, ti, kdo liberecké divadlo v posledních letech sledují, tuší, že za jejím odchodem stojí letitý pracovní spor s bývalým šéfdirigentem Martinem Doubravským, jemuž nakonec soud dal za pravdu. Osobně za její rezignací cítím především velkou únavu a vyčerpání.
Za své manažerské pochybení v celé kauze byla ředitelka potrestána finančním postihem ze strany zřizovatele, kterým je statutární město Liberec, nicméně zřizovatel dále nevyvíjel a nevyvíjí žádné tlaky na její odchod z funkce.
Za své manažerské pochybení v celé kauze byla ředitelka potrestána finančním postihem ze strany zřizovatele, kterým je statutární město Liberec, nicméně zřizovatel dále nevyvíjel a nevyvíjí žádné tlaky na její odchod z funkce. Je to tedy její čistě osobní rozhodnutí. Podle slov náměstka libereckého primátora pro kulturu, školství a cestovní ruch Ivana Langra na jeho facebookové stránce (i podle mých informací) provází celý spor vlekoucí se a psychicky vyčerpávající série kontrol posílaných na vedení divadla ze strany různých státních orgánů a dalších institucí i tlaky ze strany odborové organizace, v níž figuruje jak Martin Doubravský, tak jeho manželka, zaměstnaná v divadelním orchestru.
Všichni, kdo kdy v divadle pracovali, dobře vědí, že být vystaven napjaté atmosféře a nejistotě je pro tvůrčí práci to nejhorší. Ať už se Linda Hejlová Keprtová dopustila jakéhokoli manažerského pochybení, má nadále důvěru projevenou ze strany jak zřizovatele (mimo jiné prodloužením smlouvy na dobu neurčitou z května letošního roku), tak zaměstnanců divadla. V dopise adresovaném primátorovi Liberce Jaroslavu Zámečníkovi i hejtmanovi Libereckého kraje Martinu Půtovi (a jejich náměstkům) a podepsaném uměleckými šéfy všech tří souborů i hospodářským vedením divadla ze dne 13. listopadu se píše: „Tento tlak (v důsledku výše zmíněného sporu – pozn. aut.) se stal každodenní součástí naší práce. Paní ředitelka se přesto rozhodla veškerou tíhu a odpovědnost nést sama a vytvořila štít, aby se konflikt nedotýkal umělecké práce a abychom se mohli věnovat tvorbě, která naplňuje naše hlediště a přináší Liberci uznání. Činila tak s tichou noblesou a vědomím, že každé její rozhodnutí bude okamžitě podrobeno přísné kontrole a často i dezinterpretaci.“ Tolik k důvodům rezignace i k atmosféře v libereckém divadle.
Linda Hejlová Keprtová od svého příchodu v roce 2016 pro Liberecké znamenala a znamená jednoznačný přínos. Jako režisérka a umělecká šéfka opery vnesla do dramaturgie i inscenační praxe výrazně progresivní směr a názor. Její inscenace jako Don Quichotte, Thaïs, Eva, Francesca da Rimini a Lakomý rytíř, Příhody lišky Bystroušky či Maryša patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v posledních dvou desetiletích na české operní scéně událo. Je smutný paradox, že všechny (s výjimkou poslední) vznikly ve spolupráci nyní znesvářených tvůrců Martina Doubravského a Lindy Hejlové Keprtové.
Na její rozhodnutí ucházet se o ředitelský post v době odchodu stávající ředitelky Jarmily Levko do politiky panují různé názory. Byla jsem členkou komise, která posuzovala záměry jednotlivých uchazečů, a mohu potvrdit, že jediná Linda Hejlová Keprtová předložila koncepci svědčící o hluboké znalosti libereckého divadla i ujasněném názoru na jeho další směřování. A že svou koncepci dokázala během následujících tří let naplnit do podoby, kdy tvorba všech tří souborů má pod jejím vedením vysokou úroveň, což dokazují i různá celostátní ocenění. Bylo by nespravedlivé, kdyby se ředitelování Lindy Hejlové Keprtové zúžilo jen na spor, který ve svém důsledku nyní vede k jejímu rozhodnutí opustit nejen ředitelský post, ale možná i divadlo vůbec. A to bych pokládala za nešťastné rozhodnutí nejen pro Lindu Hejlovou Keprtovou, ale především pro české divadlo.

