V úterý, jen pár chvil po půlnoci tvrdě tiším ledva rozeřvaný budík, rychle procitám z nicotného spánku a spěšně se vypravuji na dopolední premiéru. Vyrážím totiž z Ostravy do dalekého Kladna. Místa, kde to vře, ale jinak, než by mělo. Města, jež sice disponuje enormním potenciálem pro umělecký kvas, ale je dlouhodobě sužováno politickou zvůlí.
Když se během loňských prázdnin v Městském divadle Kladno začaly rozjíždět obludné, leč ve zdejším koloritu pravidelně opakované personální čistky, jimž za oběť mimo jiné padlo kompletní umělecké vedení, obě dramaturgyně i řada členek a členů hereckého souboru, kteří byli k odchodu buď donuceni, nebo znechuceni sami opustili kymácející se koráb, zdaleka nejen já jsem projevil své obavy o osud divadla Lampion, jež spadá pod stejnou zastřešující organizaci Divadla Kladno, s.r.o. A ejhle, jenom se několik měsíců proměnilo v prach, a vládu nad kdysi suverénní flotilou převzali všehoschopní červotoči, oddaně poklonkující radničnímu režimu, povážlivě se smráká i nad vynikajícím kolektivem, jenž ve skromných podmínkách tvořil divadlo evropských parametrů. Múzické, tematicky i formálně současné a atraktivní, herecky kompaktní a široce přístupné divákům každého věku.
Způsob, jakým je umělecká i občanská integrita publikem i odbornou veřejností oceňované kumpanie denuncována, vyvolává bolestné vzpomínky na časy jen zdánlivě dávno minulé. Strategie bezskrupulózní vrchnosti zahrnuje servilní lokální publicistiku, širokou škálu manipulativních, a zastrašovacích technik a v přeneseném slova smyslu i zajímání rukojmích, jimiž jsou v tomto případě maminky a jejich nevinné děti. Celá kauza nápadně připomíná podobně drásavou situaci kolem Graubnerova odvolání Marka Orko Váchy z funkce vikáře akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze. I zde hrají klíčovou roli anonymní stížnosti hrozící pálením čarodějnic. Zhusta propírané krátké propagační video je naprosto neškodné a mravní ohrožení v něm může hledat jen vážně narušený jedinec. Proces jasně vykazuje znaky akce předem uchystané pro libovolnou příležitost. Hrubým způsobem rovněž demaskuje aktuální vedení společnosti reprezentované Tomášem V. Hronem (jednatel) a Michalem Maléřem (umělecký ředitel), které místo aby sebevědomě stálo za svými zaměstnanci, poníženě se před primátorským kmotrem Milanem Volfem svléká z vlastní kůže. Zájemce o druhou stranu mince odkážu na výmluvnou rozpravu nazvanou Primátor Volf: Neschopnost je na odchodu z Lampionu, kterou s kladenským vůdcem na webové adrese www.vasekladno.cz vedl „král rozvorů“, ochotný prorežimní posluha Jan Murárik, či oficiální Hronovo vyjádření pod dryáčnickým titulkem Bitva v divadle Lampion na Kladně má rozuzlení, přinášíme oficiální, pravdivou, zprávu, publikované na stránkách Kladenských listů. Vstupujte na vlastní nebezpečí!
Něžná a láskyplná inscenace MáMě, která nenásilně posiluje rodinnou sounáležitost, je torpédována lidskou malostí, pro niž je fair play sprosté slovo. Tato ostudná partie, nemilosrdně odhalující sociální společenství dlouhodobě pohroužené do hlubin morálního marasmu, má jediné hmatatelné pozitivum: podloudné kejkle tria zmíněných výtečníků okamžitě aktivizovaly solidaritu divadelní i divácké komunity.
Světlo pro Lampion zaplálo z mnoha institucí, jevišť, zkušeben i škol a jeho záře snad zaujme i zodpovědné osoby, schopné rázně trhnout kormidlem. Temnota musí být neprodleně rozptýlena. Vůči otřesnému precedentu nesmíme zůstat lhostejni, neboť by se snadno mohl stát trendem. Na regionální kulturu je sice dosti vidět, jen málokomu však skutečně leží na srdci. Prosím, nenechte zaniknout centrum svobodné tvorby, jež je pro danou oblast nenahraditelné. Pomozte zastavit šíření stupidní mocenské odrhovačky. Zvěstuji naději, již neradno hasit. Buďme svorni, a nebojme se zářit pro Lampion. Děkuji za vaši pozornost.