Při pohledu do repertoáru Divadla Šumperk nelze přehlédnout, že vedle logických kasaštyků typu Poprask na laguně nebo Maryša tahle scéna soustavně ohledává i regionální témata, a to zhusta inscenacemi původních nebo dosud nedramatizovaných textů. K Osudu zmizelého, zabývajícímu se těžkou otázkou česko-německého soužití v první půlce 20. století, a mysterióznímu Senzibilovi: Temné straně Jeseníků letos přibyl titul o poznání lehčí – zimní komedie Vabank. Text šumperského dramaturga Michaela Sodomky nastudoval režisér Michal Sopuch. A jak už název trochu napovídá, v centru dění je tu severomoravský rodák z nejvýznamnějších: lyžař Ondřej Bank.
Sodomkův text, sledující zejména olympionikovu sportovní kariéru, je zkrátka dobře napsaný. Pracuje s uměřeným množstvím slovních hříček a místních i popkulturních reálií, ale potěší i dvěma skvěle vystavěnými running joky, tedy opakujícími se vtipy, jejichž komický účinek se s dalšími použitími zvyšuje. Kromě Bankovy snahy dostat se na slavnostní zahájení olympiád, do nichž pokaždé hodí vidle nepříznivé organizační podmínky, jsou to především zmínky o akrobatickém lyžaři Aleši Valentovi, který je před svým mladším kolegou vždycky o krok napřed. Tento prvek připomíná film Jára Cimrman ležící, spící a jeho legendární scénu na patentovém úřadě, kam český všeuměl přichází vždy o chvíli později. Valenta ostatně Banka trumfnul i co do umístění v soutěži StarDance a ani tuto kapitolu lyžařova života inscenace neopomíjí s humorem sobě vlastním.
Ještě jedno má šumperské divadelní pojetí slavného sportovce s Cimrmanem v širším slova smyslu společné: bere Ondřeje Banka se sympatickým nadhledem. Četná lyžařova zranění, jež si během své kariéry přivodil, podává s přesně vyváženou mírou nadsázky, aby dění na jevišti nepůsobilo melodramaticky, ale zároveň se nezvrhlo v činoherní rakvičkárnu. Nejlépe o tom svědčí závěrečná píseň Kouzelné lyže. Dojemné muzikálové číslo o překonávání překážek, dokonce i se skromnými pyrotechnickými efekty, končí efektním živým obrazem – Bank v podání Ondřeje Krále sedí na jevištní elevaci jakoby zarámován velkými starými lyžemi, které drží ostatní účinkující. V poslední vteřině před zhasnutím světel na něj však ony lyže spadnou a poslední větou představení je tak lyžařův výkřik: „Jau!“
Sopuchova inscenace na skromné časové i prostorové ploše (hraje se 80 minut na malé scéně zvané Hrádek) dokáže mnohé. Scénografie Kataríny Kováčikové zahrnuje šikmu pokrytou imitací sněhu, po níž se Králův Bank projede i na lyžích, dále náznak lyžařského vleku se dvěma skutečnými unašeči a podsvícené schodiště umožňující divácky přitažlivá hudební čísla. Sodomka totiž napsal nejen hru, ale též texty písní, které následně zhudebnil Matěj Tauš v rozkročení mezi rockem, popem a aluzemi na lidové motivy. Pěvecky se do nich zapojují všichni účinkující, a protože jsou to skladby velmi povedené, najde je publikum i na Spotify.
Hereckému obsazení vévodí Ondřej Král a Filip Černý. První coby neokázalý hlavní hrdina, jehož hraje jako obyčejného, trochu vyjukaného kluka, který své životní vzlety i pády prožívá bez velkých emočních výlevů a vyjadřuje se s nepatetickou přímostí. Druhý si umně pohrává s celou řadou epizodních postaviček, a ať už je Jankem Ledeckým, nebo třeba golfovou jamkou, vždy je představuje se zábavně povznesenou mírnou nadsázkou. Obešel bych se snad jen bez ostentativně zdůrazněné chlípnosti chorvatského lyžaře Anteho Kosteliće (opět Černý), což je jeden z několika málo případů, kdy inscenace ujede do až příliš hrubozrnné komiky. Zato se jí daří vyhnout jakékoli statičnosti, obrazy z Bankova života se míhají ve zpravidla svižném tempu – tahle inscenační pista má prostě takový sympatický červeno-modrý sklon, kde se pozvolnější úseky střídají se sytějšími hangy.
Škoda, že jindy výtečná Ladislava Jančíková, která například nedávno zazářila v titulní roli Malého prince v režii Václava Klemense, má tentokrát tendenci sklouzávat do zprvu vtipných, postupně však trochu monotónních diblíkovských karikatur. Za ocenění ale každopádně stojí, že reprízu odehrála i se zdravotní indispozicí, jež byla patrná zejména na jejím hlase. Představení 24. října se ovšem nevyvedlo ani Janu Hönigovi. Bylo znát, že je schopen přesvědčivě vystavět Bankova staršího bratra Tomáše coby kontrastně fortelnější, ráznější polovinu bratrského dua, herce však potkalo opravdu nepěkné množství přeřeků.
Dílčí herecké nedostatky – navíc dost pravděpodobně související pouze s konkrétní reprízou – by ovšem neměly zastínit fakt, že v Šumperku vznikla inscenace, která originálně spojuje skvělý text a téma záslužně sdružující region s celostátním děním v divácky přitažlivém balení. A také s nenápadným poselstvím: že i přes hromadu životních peripetií je potřeba se nevzdávat. A občas si zazpívat!
Divadlo Šumperk – Michael Sodomka: Vabank. Scénář, texty písní a dramaturgie Michael Sodomka, režie Michal Sopuch, výprava Katarína Kováčiková, hudba Matěj Tauš, odborná spolupráce Tomáš Bank. Premiéra 22. května 2025 (psáno z reprízy 24. října 2025).
