Kdo vraždí ve filmu a na jevišti

Hodnocení kritiků (—):
★★★★★ (0)
Hodnocení diváků (5):
★★★★★ (1)

Sdilej

Jen světlomet jako ze starého filmového placu, projekční plátno, oděvní figurína a bílý gauč s červenou skvrnou snad od vína, snad od krve – víc by se toho na titěrné jeviště Violy možná ani nevešlo. V jednoduché scénografii Davida Jařaba, který inscenaci PSYCHOdrama režíroval, se tak může odehrát příběh, jenž s jevištním prostorem pozoruhodně koresponduje. Domnělá přímočarost se postupem času komplikuje a v závěru už si nejsme jisti vůbec ničím.

Jařab se k divadelní režii vrací po třech letech, naposledy uvedl titul Čurda, hrdina jedné prohry v divadle Rokoko v únoru 2023. Ještě předtím ale působil jako kmenový režisér Divadla Na zábradlí. Jeho tamní inscenace se vyznačovaly přízračně pomalým tempem a – mimo jiné – zájmem o problematiku mužské nadřazenosti nebo sexuálního násilí. Z obou charakteristik si bere i jeho nová premiéra. Text Matta Wilkinsona sleduje osudy herečky v krizovém věku kolem třicítky, kdy přestává dostávat role a místo ní je získávají mladší, štíhlejší a krásnější, jak z jejích úst lapidárně zazní. Proto pracuje v butiku s luxusním oblečením, v němž se vyzná jako málokdo, a ostatní lidi s oblibou skenuje pohledem právě s důrazem na to, co a od koho mají na sobě. Po dlouhém hereckém půstu však přijde nabídka, která se neodmítá – zúčastnit se konkurzu na divadelní adaptaci Hitchcockova filmu Psycho, připravovanou věhlasným nizozemským režisérem Peterem Coevordenem. Není divu, že pro zisk této role je herečka schopna udělat prakticky cokoli.

Text Matta Wilkinsona sleduje osudy herečky v krizovém věku kolem třicítky, kdy přestává dostávat role, a tak pracuje v butiku s luxusním oblečením. Foto Robert Smělý
Text Matta Wilkinsona sleduje osudy herečky v krizovém věku kolem třicítky, kdy přestává dostávat role, a tak pracuje v butiku s luxusním oblečením. Foto Robert Smělý

K inscenacím razantních úprav klasických látek v Divadle Na zábradlí (Macbeth – Too Much Blood, Podivuhodný případ pana Holmese) ono pozvolné tempo v kombinaci se zvláštně polosnovou atmosférou perfektně sedělo; u zdrženlivější interpretace pevného textu však Jařabův přístup naráží na své limity. Přibližně prostřední třetina inscenace se tedy poněkud táhne, protože je – zjevně v souladu s Wilkinsonovou předlohou – vyplněna především opakováním dávno definovaných charakteristik ústřední postavy, vysvítajících ze způsobu, jakým jedná v mezilidských interakcích. Marnivá, snící, ctižádostivá a zároveň chvílemi ustrašeně nesebevědomá bytost tak může začít i nudit, nebýt jednoho podstatného faktoru, na němž inscenace stojí.

Tím je výkon Elizavety Maximové, která je bez přehánění vynikající. Ztvárňuje více postav, kromě hlavní herečky i osoby z jejího okolí. Odlišuje je jemně, a přesto rozpoznatelně, uměřenou změnou dikce a minuciózní prací s intenzitou hlasového projevu. Stejně tak hereččiny četné emoční výkyvy zvládá obsáhnout hladce, někdy jen pouhým náznakem, třeba mírným svěšením ramen nebo jinou změnou držení těla. Je okouzlující i únavná, zdánlivě prostá i nebezpečně záludná.

Maximová ztvárňuje více postav; odlišuje je jemně, a přesto rozpoznatelně, uměřenou změnou dikce a minuciózní prací s intenzitou hlasového projevu. Foto Robert Smělý
Maximová ztvárňuje více postav; odlišuje je jemně, a přesto rozpoznatelně, uměřenou změnou dikce a minuciózní prací s intenzitou hlasového projevu. Foto Robert Smělý

Obzvlášť se znalostí předchozích Jařabových inscenací se dlouho zdá být jasné, o co půjde – že umělkyně byla svým idolem znásilněna. V závěru, jenž se výrazněji odvolává na Hitchcockův snímek, ovšem přichází překvapivá pointa, napovídající, že dost pravděpodobně úplně jiný pachatel spáchal úplně jiný zločin. Maximová v těchto okamžicích zachovává dráždivou nejednoznačnost své postavy, a tak lze ještě dlouho po odchodu z divadla přemýšlet, jestli se vražda udála před kamerou, ve skutečnosti nebo v nějakém zvláštním liminálním prostoru mezi těmito dvěma světy. Zejména když už ani sama herečka z Wilkinsonova textu možná nerozlišuje, kde se právě nachází.

Divadlo Viola – Matt Wilkinson: PSYCHOdrama. Překlad Ester Žantovská, režie a výprava David Jařab, dramaturgie Beata Parkanová, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 10. dubna 2026 (psáno z uvedení 12. dubna).

Další čtení

Další čtení