Od ledna jmenovaný ředitel spojených olomouckých institucí Moravského divadla a Moravské filharmonie David Gerneš vypsal výběrové řízení na nového šéfa opery. Už vloni 21. listopadu divadlo oznámilo, že stávající šéfka opery Veronika Kos Loulová odejde s koncem této sezony: „Po vzájemné dohodě jsme dospěli k závěru, že nastal vhodný čas k ukončení spolupráce. Moravské divadlo si váží práce paní Kos Loulové a jejího inovativního přístupu, který přinesl mnoho cenných impulzů. Věřím, že její další kroky budou stejně inspirativní a úspěšné, jako byla její dosavadní cesta u nás.“ Ani Loulová nic nedramatizovala: „S panem ředitelem se neshodneme na budoucnosti operního souboru a budoucím směřování divadla, což je přirozené a v pořádku. Olomouc budu vždy považovat za svou výraznou startovní čáru a toto období bude mít v mém srdci speciální místo. Ode mě a mého týmu to vyžadovalo značnou odvahu a víru ve vlastní schopnosti. Přesto jsem přesvědčena, že spolupráce s Moravským divadlem byla krokem správným směrem.“
Do výběrového řízení se přihlásilo jedenáct uchazečů, výběrová komise řediteli doporučila dva z nich: dlouholetého zkušeného a u nás i v zahraničí ceněného basistu domácího souboru Jiřího Přibyla, držitele Ceny Thálie za roli Falstaffa nastudovanou v Moravském divadle, a výtečného mladšího především muzikálového dirigenta Národního divadla moravskoslezského Marka Prášila.
David Gerneš jmenoval na tři roky šéfem souboru opery Jiřího Přibyla, což v odpovědi na můj dotaz zdůvodnil především budováním struktury nové organizace: „Na základě osobních pohovorů, konzultací a diskusí jsem nakonec zvolil Jiřího Přibyla. Hlavním cílem jeho funkčního období je v úzké spolupráci se Zsoltem Hamarem (nově jmenovaným uměleckým náměstkem celé instituce – pozn. aut.) a dalšími kolegy z filharmonie nastavit efektivní propojení mezi filharmonií a divadlem, což povede k ustanovení společného hudebního ředitelství celé instituce.“
Právě v tom spočívá komplikace nástupu Přibyla do funkce šéfa opery, a to jak v čase, tak v zatím nejasných kompetencích, které se zřejmě teprve formují. „Mezi první kroky, které Jiří Přibyl bude ve své nové pozici muset udělat, patří především úkol převzít celou agendu vedení souboru po odcházející šéfce a stmelit soubor a začít se podílet ve spolupráci se Zsoltem Hamarem a dalšími kolegy na nastavení kooperace mezi symfonickým orchestrem MFO a souborem opery,“ konstatuje se v tiskové zprávě divadla. „Naší prioritou je zajistit konstruktivní a inspirativní prostředí pro všechny členy souboru v kontextu, v němž se nacházíme. Jiří Přibyl bude na všech úkolech spolupracovat s celým týmem lidí. Jedná se nejen o stávající spolupracovníky, ale i nové posily, které budeme v dohledné době představovat,“ dodal Gerneš.
Pane Přibyle, s jakou základní vizí jste uspěl ve výběrovém řízení na funkci šéfa opery Moravského divadla?
Svou činností chci navázat především na novodobou poválečnou historii opery MDO, kdy pod vedením významných osobností hudebního světa byly uváděny české premiéry domácích i světových oper a v neposlední řadě méně frekventovaná díla. V přístupu k tvorbě inscenací budu vycházet společně s dramaturgem z respektu k dílům samotným, k jejich autorům a obecenstvu. Mou hlavní vizí je uvádět inscenace v moderní, nikoli módní inscenační koncepci, oslovovat autory soudobé hudební tvorby a uvádět díla reflektující současná témata.
Můžete nastínit základní směry a cíle, k nimž soubor povedete? Dramaturgické, inscenační, personální, produkční, provozní…
Má koncepce opery MDO nese název „Návraty ke krásám aneb Od módnosti k modernosti“. To naznačuje, že dlouhodobý dramaturgický plán počítá i s tituly, které nejsou zas tak často uváděné, ale kdysi se jednalo o slavné „kusy“. Mohu jmenovat kupříkladu Loosovu Operu o komínku, která bude rodinnou inscenací, Míčovu operu O původu Jaroměřic či Škroupova Kryštofa Kolumba. Ze jmenovaných titulů vyplývá, že společně s dramaturgem budeme klást důraz na českou operu – od Míči po Helebranta. Světovou operu v našem dramplánu zastupují díla J. Offenbacha, C. M. von Webera, J. Masseneta, B. Brittena či G. Verdiho. Mou vizí je oslovovat i autory soudobé hudební tvorby a uvádět díla reflektující současná témata nebo témata místní, kterých má Olomouc hned několik (mimo jiné malý Mozart, Marie Terezie, sv. Jan Sarkander, Matyáš Korvín). Rádi bychom též na repertoár vrátili klasickou „velkou“ operetu v moderní interpretaci, abychom z ní odstranili upatlaný muzeální balast, který ji stigmatizuje a činí z ní pokleslou kýčovou zábavu.
V neposlední řadě počítáme s rodinnými inscenacemi a tematickými koncerty akcentujícími výročí, jubilea apod. Další dramaturgickou (pod)linií je návrat k duchovním hodnotám, které vycházejí z našich tradic, našich kořenů, mimo jiné Rybova Česká mše vánoční či Martinů Hry o Marii.
Ke spolupráci budu oslovovat renomované, léty prověřené režisérky a režiséry (mimo jiné J. Kališová, D. Beneš, I. Krejčí, D. Dinková, T. O. Pilař) i talentované mladé tvůrce (například Vladimír John). Naším cílem je díky divácky atraktivnímu a reprezentativnímu repertoáru, který zaujme laickou i odbornou veřejnost, opětovně zvýšit návštěvnost představení opery MDO.
Přebíráte soubor po předčasně ukončené misi Veroniky Kos Loulové, v jaké situaci podle vás olomoucký soubor a jeho repertoár jsou?
Orchestr je i díky vedení šéfdirigentem Petrem Šumníkem v dobré kondici. Co se sólistického ansámblu týká, byl posílen o mladé perspektivní pěvce a já jej hodlám doplňovat o nové, formou hostů (a to i k pravidelné spolupráci), což vytvoří platformu pro soustředěnější a kontinuální práci. Operní sbor pod vedením Michaela Dvořáka čekají největší změny. Díky odchodům do penze nás čeká jeho doplnění a posílení.
Vzhledem k velkému počtu derniér během druhé poloviny této sezony bude mým úkolem v sezonách následujících doplnění repertoáru i o klasické tituly operní literatury, které budou uváděny po mnoho let.
Vaše předchůdkyně připravila dramaturgii a předpokládám i inscenační týmy příští sezony, učiníte v ní tedy úpravy? A můžete upřesnit jaké?
Co se dramaturgického plánu týče, jeho podoba zatím není definitivní. V současné době jednáme s již oslovenými inscenačními týmy, které bychom také rádi zachovali. Záleží ale na podmínkách spolupráce a na divácké vstřícnosti (nikoli podlézavosti) inscenačních záměrů. A v neposlední řadě též na ochotě tvůrců spolupracovat s novým vedením opery MDO. Změny tedy nevylučuji.
Jak vnímáte pozici šéfa opery v nové instituci, která od ledna spojila olomoucké divadlo a filharmonii? V čem vidíte výhody a v čem nevýhody tohoto spojení?
Spojení Moravské filharmonie a Moravského divadla Olomouc je dlouhodobý proces a já pevně věřím, že povede k dobrým výsledkům. Budu se se svými kolegy snažit, aby společná existence opery a Moravské filharmonie vedla k dobrým výsledkům a byla obohacující pro oba subjekty.
Děkuji za rozhovor, ať se vám v nové pozici daří.