Jak trans kluci (ne)přicházejí o iluze

Sdilej

Zatímco některé z queer identit už česká společnost (a divadlo s ní) snad akceptovala, trans lidé pořád pro mnohé zůstávají ožehavě nejasným tématem nebo v horším případě strašákem používaným ultrakonzervativními kruhy. V poslední době se o osvětu v této problematice velmi zasloužila obzvlášť Daniela Špinar, ovšem spíše svým veřejným vystupováním než uměleckou činností. O to podstatnější je, že v pražském prostoru ARCHA+ počátkem května hostovala převážně anglickojazyčná inscenace T-Boy on Grindr prestižní německé scény Maxim Gorki Theater, která viditelnosti trans lidí v divadle dělá skvělou službu.

V Berlíně působící portugalský herec, spisovatel a tanečník João d’Orey přichází na scénu s rozpustilou natěšeností. Je přece ve velkoměstské Praze, tady bude určitě spousta možností k randění. Ve spolupráci s technikem Martinem, který se průběžně ozývá ze zadní části sálu, si pod nickem T-Boy zakládá profil na gay seznamovací aplikaci Grindr a maluje si, jak bude super, že někoho pozná. Místo toho mu ale záhy začnou psát anonymní muži pod perverzními přezdívkami, kteří se hned dožadují sexu nebo fotek. Jakmile zjistí, že T-Boy se chce nejdřív jen poznat a vyrazit na cute rande, a ještě k tomu je trans, okamžitě ztrácejí zájem.

O popsaném střídání neutuchající naděje, že se protagonistovi podaří najít vysněného partnera (jemuž půjde o něco víc než jen o usouložení se do bezvědomí), s opakovanými nárazy na neveselou realitu d’Orey hraje během celé sedmdesátiminutové performance. A vyznívá to až nečekaně dobře. Přestože je inscenace režijním debutem herečky Malayi Stern Takeda, počin je to sympaticky sebevědomý a neexplikační. Herec se nezdržuje rozvláčným představováním, co znamená být trans a jak je to těžké, ale jde rovnou k věci: jsem trans muž a chci kluka, s nímž budu moct strávit romantické odpoledne ve Stromovce nebo u bubble tea a bude nám spolu dobře.

Některé z queer identit už česká společnost, zdá se, akceptovala, jak je to ale s trans lidmi? Foto Ute Langkafel MAIFOTO
Některé z queer identit už česká společnost, zdá se, akceptovala, jak je to ale s trans lidmi? Foto Ute Langkafel MAIFOTO

Stejně tak záživnosti titulu prospívá skutečnost, že povětšinou není doslovně politický a nepotřebuje polopaticky přesvědčovat publikum o nějaké dané tezi. Současně to ovšem neznamená, že by inscenace měla být plytká či povrchní; těžkosti hledání vlastní identity a jejího ubránění před glajchšaltujícím tlakem okolí obsahuje zpravidla implicitně, ale nepřehlédnutelně. Když už T-Boy on Grindr přece jen zabrousí do obžaloby nespravedlivého systému, učiní tak s velkou nadsázkou – přiznaně karikovaným výstupem, během něhož se performer s červenými dioptrickými brýlemi na nose převtěluje v byrokratickou síť německého zdravotnictví zhuštěnou do jedné osoby komisní lékařské úřednice. Ta T-Boye i přes kvanta doložených lejster odmítá uznat za plnoprávnou lidskou bytost, protože se prostě nevejde do předepsaných a od života odtržených tabulek a definicí.

D’Orey také hned několikrát vstoupí do mile bezprostředního kontaktu s publikem, například když se snaží dokázat si svou hodnotu tím, že se vybraných diváků a divaček ptá: „Do you love me?“ a jejich odpovědi, ať už jsou jakékoli, vtipně glosuje. V ARŠE+ tak dokázal vytvořit přátelskou, neformální atmosféru a získat si sympatie, s nimiž pražské obecenstvo jeho trnitou cestu za vysněným vztahem sledovalo. T-Boyovi se nakonec na Grindru přece jen podaří nalézt lásku dle svých představ a zažije nádherně romantické rande, při jehož evokaci mu publikum ztichle viselo na rtech. Idylka však trvá jen několik měsíců, po kterých protagonistu jeho milý opět opouští. Rozchod se mu ale podaří obrátit v něco dobrého: zjišťuje, že může jít dál, že má svou cenu, že vztah s mužem mu není zapovězen. Inscenace tak vrcholí tanečním číslem navázaným na krátké vyprávění notoricky známé bajky o ošklivém káčátku, z něhož se vyklube krásná labuť.

Za jiných okolností by konec mohl působit až přepjatě, d’Orey však hrozící kýč během večera opakovaně zvládá shodit uvolněným vtipkováním a používáním slangu generace Z, aniž by přitom působil jakkoli nuceně. Ano, před návštěvou představení je asi dobré vědět, co je Grindr, případně znát rozdíl mezi twinkem a twunkem. Věřím ale, že inscenace je univerzálně srozumitelná a T-Boy má potenciál získat si svou hravostí a přirozeným jevištním bytím srdce všech, kdo si myslí, že každý si zaslouží svou velkou love story.

Maxim Gorki Theater – João d’Orey: T-Boy on Grindr. Režie Malaya Stern Takeda, dramaturgie Murat Dikenci, hudba Ralph Heidel a João d’Orey, choreografie Steven Fast, poradce dramaturgie Ivo Dreger. Premiéra 27. června 2025 (psáno z uvedení 5. května 2026 v prostoru ARCHA+).

Další čtení

Další čtení