Sto let a pořád stejný kluk. Hurvínek slaví jubileum, které v sobě spojuje historii českého divadla i nevyčerpatelnou dětskou energii. Od prvního představení v roce 1926 ušel dlouhou cestu napříč jevištěm, rozhlasem i filmem, vystřídal generace diváků i vodičů, a přesto zůstává odzbrojující, drzý a neodolatelně vtipný. V rozhovoru se vrací k taťuldovi Spejblovi, ke své proměnlivé podobě i k tomu, co se za sto let (ne)změnilo na dětském smíchu. Dojde ale i na návrat Kašpárka, elixír dlouhověkosti nebo vzkaz ostatním stoletým – protože jak sám říká, důležité je mít pevné nitě a pořádně odvázanou mysl.
Hurvínku, je ti sto let, všechno nejlepší! Připadáš si jako nejstarší dítě v Česku, nebo jako nejmladší stoletý jubilant?
Děkuju! Připadám si jako nejmladší senior pod sluncem!
Když ses 2. května 1926 poprvé objevil na jevišti, tušil jsi, že z toho bude stoletá kariéra?
To býval netušil nikdo, možná jen náš „Starej“ Skupa to cítil v kostech.
Tvoje úplně první podoba byla trochu jiná – delší nos, hubenější tvář. Poznal by ses dnes na starých fotografiích?
Poznal, ale teď jsem hezčí! Hepčí…
Jsi synem Spejbla už sto let. Co je podle tebe tajemství vztahu, který vydržel celé století?
To, že taťuldu pořád baví moje zlobení. A taky všechny okolo. Bez toho by nám to nejiskřilo.
Říká se, že jsi Spejblovi nahradil původního jevištního parťáka Kašpárka. V Kabaretu Hurvajz se Kašpárek vrací. Nebojíš se, že si bude chtít vzít své místo zpátky?
On se o to hodně snaží, ale nejsem si úplně jistý, jestli se mu to povede! Ať si to zkusí.
Zažil jsi několik generací dětí. V čem jsou dnešní děti jiné než ty, které na tebe chodily před padesáti nebo osmdesáti lety? Smějí se dnešní děti stejným věcem jako dřív?
Nám s taťuldou se nejde nesmát. Holt když seš vtipnej, tak seš vtipnej, bez rozdílu století.
Prožil jsi století, ve kterém se proměnilo dětství, jazyk, humor i divadlo. Co se nesmí v loutkovém divadle nikdy ztratit?
Humor, nadhled, láska, zapálení a pevné nitě…
Máš za sebou několik hlasů a několik vodičů. Poznáš, když tě někdo vede jinak? A co musí mít člověk, který má Hurvínka v rukou, abys to byl stále ty?
Zlato, zlatý ruce! Protože jak na mě sáhne nějakej neumětel, tak to se neznám. A kdo mě vede, to poznám bezpečně!
Máš nějaké narozeninové předsevzetí do další stovky?
Na předsevzetí nehraju, já poruším i to, co jsem si nepředsevzal…
Letos se o dlouhověkosti hodně mluví – sto let v květnu oslaví třeba i David Attenborough, který celý život vypráví o přírodě a světě kolem nás. Co se podle tebe člověk – nebo loutka – naučí, když vydrží na světě celé století?
Nevím, co člověk. Loutka se naučí, že musí mít pořád dobře navázaný nitě, ale pořádně odvázanou mysl!
Který narozeninový dárek ti udělal největší radost?
Plná hlediště při všech akcích, které mi divadlo připravilo, a zájem publika… A přáníčka. A ještě mi žádnej dárek nedal taťulda, tak snad na ty narozeniny nezapomene.
